Rozhovor s ředitelem festivalu Jeden svět Igorem Blaževićem
![Festival Jeden svět](http://www.nekultura.cz/images/2009/film/brezen/jeden-svet-plakat.jpg)
Jedenáctý ročník festivalu Jeden svět pořádaný společností Člověk v tísni se bude konat v Praze od 11. do 19. března, v průběhu března a dubna se uskuteční ve 29 dalších městech po celé České republice. Pražské festivalové centrum bude opět v kině Lucerna. Dalšími festivalovými kiny budou Světozor, Divadlo Archa, Evald, Atlas, Ponrepo, Francouzský institut, Divadlo Minor a malý sál Městské knihovny. Program festivalu je na www.jedensvet.cz
V loňském roce se Jednomu světu podařilo prolomit magickou hranici 100 000 návštěvníků. Na co byste je rádi nalákali v tomto roce?
V letošním roce jsme se rozhodli reflektovat zásadní globální výzvy současného světa. Jakkoli máme vynikající filmy o Barmě, Íránu, Kašmíru, Darfuru, Ekvádoru, Venezuele, Kongu či Severní Koreji, letošní ročník není o partikulárních tématech. Nosná témata letošního ročníku jsou voda, nafta, plyn, energetika, oteplovaní, ekonomika a finanční krize. Věci, které nás v České republice, ale i lidi na ostatních místech světa, zásadním způsobem ovlivňují.
Připravili jste
letos nějaké speciální novinky?
Jako novinku letos přinášíme program Jeden svět pro seniory (představení zdarma v kině Lucerna), Jeden svět pro rodiče s malými dětmi v Divadle Minor či Jeden svět v městských částech Praha 4 a 11. Poprvé v historii Jednoho světa také uvedeme hraný film. Půjde o snímek Zdeňka Tyce El Paso, který se zabývá osvětou o problematice sociálního vyloučení a je inspirován skutečným osudem romské vdovy, matky devíti dětí. Tento film nebudeme promítat jen v Praze, ale i v ostatních festivalových městech a chceme na jeho základě rozproudit debatu, jak jednotlivá města (ne)řeší problém sociálního vyloučení.
Z jakého důvodu se letos Jeden svět rozhodl pro vizuál s malým kojencem?
U příležitosti dvacátého výročí pádu Železné opony jsme naším letošním vizuálem chtěli naznačit, nakolik nám záleží na oslovení generace dnešních dvacetiletých, kteří představují první generaci v České republice, která vyrostla ve svobodě. Zároveň jde o generaci, jejíž život bude zásadním způsobem ovlivněn současnými globálními výzvami. Právě oni budou dalších čtyřicet let nejvíce trpět negativními dopady změny klimatu, úbytku vodních zdrojů, nedostatku ropy a přelidněnosti zeměkoule. Pokud tato generace tyto veliké výzvy nevyslyší a něco s nimi nepodnikne, může ji to převálcovat. Podobně jako jsem to kdysi v malém zažil v Bosně, kde spoustu životů mladých lidí, kteří měli nejrůznější představy o vlastních životech, nakonec semlela válka, již jsme sami nevyvolali, nezapříčinili a nechtěli ji.
Na festivalu bude uvedeno 123 dokumentů z téměř čtyřiceti zemí celého světa, které byly vybrány z více než 1 500 přihlášených snímků. Na který z nich byste rád upozornil?
Rád bych zmínil zahajovací film Barmský VJ, s nímž bychom se rádi pokusili o něco podobného, co se nám loni podařilo s dokumentem Kongo: hluboké ticho, který jsme vytáhli na světlo a oslovili diváky s apelem, že jsme se rozhodli s tamní situací něco dělat a budeme rádi za jejich pomoc. Právě zde mi připadá, že se skládá jemnější mozaika smyslu Jednoho světa. My jsme tenkrát udělali přes Klub přátel Člověka v tísni sbírku na pomoc znásilněným konžským ženám a s vybranými penězi jsme se do Konga vypravili. Nejenom ale že jsme je tam rozdali potřebným, hlavně jsme tam otevřeli mise, které fungují a pomáhají dodnes. A budeme tam pomáhat i nadále. Směrem k vnitřní legitimitě Jednoho světa z toho mám dobrý pocit.
Vybrané filmy z programu festivalu Jeden svět
Barmský VJ (Norsko, Švédsko, Dánsko, Velká Británie, 2008, 84 min.)
Hlavní postavou filmu je
mladý barmský reportér Joshua, který společně s dalšími kolegy
z exilové televize Democratic Voice of Burma podrobně zachytil protivládní
demonstrace v září roku 2007 a jejich následné brutální potlačení.
Záběry dramatických událostí z kamer těchto reportérů se objevily ve
zpravodajství všech významných světových médií a byly po určitou dobu
jedinou možností, jak se svět mohl dozvědět o skutečné situaci
v Barmě. Film ukazuje nepopiratelný význam nezávislých médií v boji
proti totalitní moci.
Příběhy z Jodoku (Norsko, 2008, 83 min.)
Významný polský
režisér Andrzej Fidyk našel originální a nesmírně působivý způsob, jak
skloubit dokumentární filmovou výpověď o zločinech proti lidskosti se
zneklidňujícím uměleckým ztvárněním. Přesvědčil divadelního
režiséra Jung Sung Sana, který se v roce 1994 po útěku ze
severokorejského koncentračního tábora Yodok dostal přes hranice do Jižní
Koreje, aby nastudoval muzikál věrně zachycující otřesné praktiky
uplatňované v táboře.
Armáda v sárí (Nepál, USA, 2008, 90 min.)
Desetiletá občanská
válka v Nepálu, ukončená v roce 2006 ústupkem tamějšího krále a
obnovením demokratického parlamentu, znamenala těžká léta pro řadu
nepálských mužů a žen. Mnoho žen se rozhodlo zapojit se do války aktivně
a podílet se tak na osudu své země i na vlastní budoucnosti. V dokumentu
sledujeme příběh šesti z nich, které tak učinily s odlišnými
názorovými východisky, avšak se stejným cílem.