Jaké to bylo na předávání Ortenovy ceny
Každou chvíli se dovídáme o tom, že ten a ta získali nějakou cenu za kulturní činnost. Ale kdo z vás se na nějaké takové vyhlášení a předání ocenění dostane? Ať již kvůli tomu, že se o tom nedozví, nebo že nenajde dostatek odvahy se tam vydat. Proto vám přinášíme reportáž z předávání Ortenovy ceny, kterou může být oceněn jen literát ve věku do třiceti let. Tentokráte to byl dvaadvacetiletý Marek Šindelka se svou sbírkou básní "Strychnin a jiné básně" vydanou v nakladatelství Paseka.
Celá akce byla sezvána na 14. listopad do Brožíkova sálu na Staroměstské radnici, což samo o sobě ukazuje, že šlo o docela prestižní záležitost. Při vstupu do sálu na sebe okamžitě upoutaly pozornost dva obří obrazy na stěnách znázorňující korunovaci králů (pro tuto příležitost více než výmluvné). Celý sál vůbec působil velmi monumentálně, což však trochu utlumil počet lidí v obecenstvu, který překročil očekávání. Především pak překvapilo, kolik mladých lidí dorazilo. To v současné době totiž není zvykem. Velké množství mladých v publiku se ovšem dá vysvětlit tím, že se jednalo o cenu pro mladé autory. Místnost však byla v každém případě více než plná a připravené židle vůbec nestačily.
Moderování akce se ujal známý herec a bývalý ministr kultury Martin Stropnický. Nutno říci, že ne zrovna úspěšně. Až příliš dával najevo, že celá jeho příprava spočívala v přečtení oficiální tiskové zprávy a že jinak toho o autorovi a básnickém řemesle příliš neví. Jinak by si nemohl myslet, že básněním se dnes dá vydělávat. Nejtrefnější se tak může zdát jeho poznámka při uvádění Marka Šindelky, který se chystal číst své básně. Uvedl to slovy: "Je dobře, že si to nenecháte kazit od nějakého herce."
Ale to trochu předbíháme. Celý podvečer zahájilo vystoupení dechového kvintetu z Pražské konzervatoře, což byl v prostorách Brožíkova sálu docela zajímavý hudební zážitek. Po této kulturní vložce přišlo na řadu samotné vyhlašování.
Jako první před publikum předstoupil pražský radní Bohumil Černý, který na poslední chvíli zastoupil zaneprázdněného primátora Pavla Béma. Ve svém krátkém projevu řekl mimo jiné toto: "Rád bych vyslovil poděkování nakladatelství Paseka za jeho odvahu. ... Tato cena je vstupem do velké literatury a do určité míry zavazující." Což je "do určité míry" pravda.
Pak se slova ujala již porota, která ve složení Pavel Janáček (předseda, literární teoretik), Petr Borkovec (básník, bývalý laureát), Ivan Binar (spisovatel), Stanislav Škoda (kritik a překladatel) a Jiří Hájíček (spisovatel) o letošním vítězi rozhodla. Před publikum pak předstoupili první dva jmenovaní. Zatímco pan Janáček představil především samotnou cenu, Petr Borkovec se ve svém projevu zaměřil na oceněného Marka Šindelku.
"Význam této ceny je ve jménech jejích laureátů," zdůraznil Janáček a vyjmenoval její držitele: Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Marie Šťastná, Kateřina Kováčová a nyní Marek Šindelka.
Po těchto projevech došlo k samotnému předání ocenění. Šindelka dostal od poroty skleněné těžítko s nápisem Ortenova cena 2006 a od radního Černého šek na padesát tisíc korun. Samotný okamžik předání však diváci v sále příliš neviděli, a to zásluhou fotografů, kteří vítěze obklopili. Musím se přiznat, že já byl jedním z nich. Jeden z fotografů to omlouval slovy: "Vy to sice nevidíte, ale zase to uvidí tisíce jiných."
Dostalo se také na proslov vítěze: "Chtěl bych hodně poděkovat nakladatelství Paseka, kde to všechno začalo, přátelům, rodině a hlavně matce za výchovu. A také lidem, kterým se to líbilo a díky kterým tu dnes jsem," pronesl před plným sálem, zatímco se viditelně pral s trémou. Nakonec se mu ji alespoň částečně podařilo zneutralizovat, a byl tak schopný zarecitovat hlavní báseň z vítězné sbírky, kterou věnoval svému bratrovi. Její název se shoduje s názvem sbírky – Strychnin.
Celý program tohoto podvečera trval asi hodinu a po závěrečném poděkování byli hosté pozváni na raut do vedlejších prostor. Marku Šindelkovi však teprve práce začínala, jelikož musel zapózovat pro fotografy a udělat rozhovory s novináři. Po další hodině se tak konečně mohl věnovat svým přátelům a rodině, kterým tolik děkoval. Každopádně vypadal, že mu to tolik nevadilo, a zdálo se, že si svůj velký večer užíval stejně jako většina publika.
Nyní se podívejme na několik informací ze života Marka Šindelky, tak jak se o něm píše v jeho sbírce: Narodil se v Poličce nedaleko Svojanova a ve druhém roce života přišel o otce. S matkou se pak několikrát stěhovali (mimo jiné bydleli na Křivoklátu). Často musel měnit také školy, kde (jak sám přiznává) měl často problémy. "Někdy to bylo moje lemplovství," řekl doslova. Pak se se školou ale srovnal a úspěšně odmaturoval na pražském gymnáziu v Josefské ulici. Nyní studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Na literární trh vstoupil sbírkou básní Strychnin a jiné básně, která právě stála za jeho oceněním. Nyní se seznamte s dvěma básněmi z této sbírky.
***
ráno bouračka na křižovatce
vpletla dva koně do sebe
kolem stálo několik lidí
takové ticho
na ulici nikdo nezažil
ten shluk se otočil kolem mého pravého boku
jako rameno jeřábu nad střechami
za rohem nebylo nic
než prázdná ulice ledna
jen v mojí hlavě
koňské oko roste
v okruhu bez pohybu
přes dlaně na tvářích
ústa ran
mlčí
pára stoupá z otevřených zlomenin
nebo se už v cárech sbírá zvířecí duše
neuhneš očima
od rohoviny – zůstává v asfaltu
kopyto opakuje stále stejný pohyb
ryje oblouk
nemocnice
chrom, chlad, chrom, dech
se na něm ztrácí
v domě mrtvých
spí
kromě tebe všichni
polykáš kouli vody
je studená jako lžíce
jako kohoutek s modrou
vzbudil ses do noci
se zvukem, kterým ti unikl zevnitř
teď odplavuješ zbytky snu
viděl jsi ocelovou perlu
ve svoji ledvině
Po kliknutí na mikrofonek si můžete stáhnout zvukovou ukázku básně v podání jejich autora.