Bestseller MF Dnes: Kopni si do svýho estébáka
![mf dnes mf dnes](http://www.nekultura.cz/images/clanky/kultura/literatura/mf%20dnes.jpg)
Synopse
Abychom čtenáře zbytečně nemátli, zrekapitulujeme si v krátkosti, oč v tomto vývojově-psychologickém románu s detektivními prvky a značným morálním apelem vlastně běží. Román z pera redaktorů MF Dnes retrospektivně sleduje osudy charismatického herce J. K. Ústředním bodem zápletky je moment, kdy celých sedmnáct let po sametové revoluci vyjde díky národem zbožňovanému ministru kultury Jandákovi najevo, že tento herec za dob normalizace pravděpodobně spolupracoval s tehdejší státní bezpečností. V jednotlivých kapitolách sledujeme první nesmělé kontakty mladého K. s rudými ďábly, jeho váhání a jeho podlehnutí, kdy se (pravděpodobně vlastní krví) satanášům upíše. Následující roky K. žije normálním hereckým životem a občas chodí podávat reporty o svých kolezích. Po několika letech se mu ale jeho úděl zoškliví a ještě několik let před revolucí spolupráci přeruší. Po převratu hraje dál. Objevuje se v populárním seriálu Hospoda, dabuje George Clooneyho, lidi ho mají rádi. Potom ale přijde zlom. Bývalý kolega, nyní ministr kultury Víťa Jandák promluví. J. K. spolupracoval s STB! Média skočí po tomto soustu jako kur po flusu a z J. K. se rázem stává nejodpornější muž ve státě. J. K. spolupráci odmítá a hledá zastání u soudu. Ten rozhodne, že byl ve svazcích STB veden neoprávněně, jeho jméno musí být ze seznamů vygumováno. J. K. se uleví, ale pachuť zůstává. Mediální bouře na chvíli upadá, nastává krátký klid. Až do dalšího soudu, který rozhodne, že jméno J. K. musí být zase odgumováno, do svazků patří! Tímto zvratem se zabývá i poslední kapitola románu, jejímiž autorkami jsou redaktorky MF Zuzana Janečková a Jana Blažková.
J. K. prohrál, byl agentem STB!
Tak zní název poslední kapitoly. Ta, když pomineme její křiklavý název, začíná dramaticky. "...na seznamech je oprávněně!" ´Vinen!´ Následuje implicitní zmínka o tom, že herec hrál jak zločince, tak detektivy (jaká ironie, že (!), zločince i detektivy – jaký to protimluv) a také v jednom "režimním trháku". Do příběhu vstupuje kladný hrdina Jandák, který se ušklíbne: "Je mi ho líto, asi si to špatně spočítal." Má na to jistě plné právo, i na něj, mizera údajně donášel! Dozvídáme se, kolikrát se J. K. s STB sešel a co povídal. Povídal ochotně, ale bezvýznamně. Znovu zaznívá obranný výrok J. K.: "...byl jsem mladej, byl jsem blbej, možná..." " ...srab..." "...ale nikdy jsem nebyl hajzl." Toto prohlášení je konfrontováno s výrokem dnešním. J. K. tvrdí, že si STB všechno vymyslela a on že nikdy nic nepodepsal a nespolupracoval. Odborník na STB Schovánek ale kroutí hlavou. STB si nic nevymýšlela. J. K. je zlomen, lidé se od něj odvrátili, nedostává pracovní nabídky. Kapitola končí zásadním zvratem, který je zároveň vějičkou na kapitolu další. Očekává se otevření dalších případů, ve kterých byli někteří herci možná neprávem očištěni.
Žonglování se zvratky
Co na to literární kritik? Ten by v lepším případě zaplakal. Pozor! Nikoli nad osudem skutečné předlohy J. K., o jehož vině či nevině autorovi těchto řádků není nic známo, nepřísluší mu ji hodnotit a vlastně ho ani nezajímá! Bolestná je promarněná šance správně využít a uchopit tak ambiciózní téma, jakým je vyrovnání se s břemenem minulosti! Proč si autorky vybraly jako nosník příběhu tak závažného tématu právě nebohého J. K.? Proč se soustřeďují jen na něj? Není u nás dost jiných, kteří s STB spolupracovali nebo estábaky sami byli? Nejsou náhodou někteří estébáci na těch samých nebo lepších pozicích, na kterých byli i před listopadem 1989? Za zmínku stojí bývalí poradci porevolučních předsedů vlád, všichni ti šéfové pohotovostních pluků a pozdější šéfové úřadu vlády, bývalí kovaní komunisté, kteří se hladce stali ministry v demokratických vládách nebo případ nejúsměvnější – dva bývalí příslušníci STB, kteří posledních sedmnáct let (!!!) pracovali v archivu dokumentace STB a teprve teď byli propušteni (za gumy museli utratit statisíce). A proč zůstávat jen u těch nejvyšších, proč si autorky pro svou obžalobu, pro svůj hon na čarodějnice rovnou nevybraly celý ten desetimilionový dav, který čtyřicet let mlčel? Otázek je mnoho, odpověď se nabízí jediná. MF Dnes se rozhodla tento román na pokračování pojmout způsobem, jakým ho pojala, protože jí o nějaké morální vyznění vůbec nejde. Jde jí pouze o náklad. Ten jde zvýšit například tím, že kužel světla namíříme na známou osobnost, která v životě nějak uklouzla. Jenomže ono se neřekne jenom to, že uklouzla. Ono se to omílá tak dlouho, až před námi tenhle bývalý polobůh stojí nahý, umazaný od lejna, až se my, čtenáři, občané České republiky a bývalí občané Československé socialistické republiky začneme toho člověka štítit a cítíme velký odstup. My přece nejsme jako on. My jsme se vždycky zachovali správně, a proto smíme hodit kamenem. To považuju za strašné, a proto musím tomuto románu dát palec dolů. Takové vyrovnání se s minulostí ve mně totiž vyvolává jediný pocit – na zvracení.