Cena Jaroslava Seiferta

Udílení ceny bylo tento rok oproti předchozím ročníkům poněkud výjimečné, neboť laureátem se nestal nikdo jiný než sám Václav Havel. Zatímco například loňský oceněný, básník František Listopad, žijící nyní v Portugalsku, vešel do povědomí řady lidí právě až udělením této nejvýznamnější české literární ceny, Václava Havla zná prostě každý. Už jenom tento fakt dokáže zvýšit pozornost, která je této akci věnována.

Ani Václav Havel však tuto cenu jistě nepovažoval za jednu z mnoha dalších, jichž už je držitelem. Český a československý exprezident totiž u zrodu Ceny Jaroslava Seiferta sám stál a podílel se na její realizaci. Stalo se tak v roce 1986 ve Stockholmu a matkou myšlenky byla Charta 77.

Dílem, za které se Havlovi dostává zmíněné cti, je osmý svazek jeho Spisů. Ty obsahují jednak jeho projevy za roky 1999 až 2006, navrch pak dílo Prosím stručně a divadelní hru Odcházení. Kniha Prosím stručně byla přitom poněkud ve stínu mediálně známějšího Odcházení. Její úloha je však v oceněných Spisech více než účelná. Jedná se totiž o volné pokračování Dálkového výslechu a označuje se za literární koláž, která se skládá z dialogů, opisu kancelářských sdělení a zápisů z deníku z období Havlova prezidentování. Kniha tak tvoří ve spisech logický předěl mezi projevy a divadelní hrou politika na odpočinku. Ač je to u děl, která nesou název Spisy, neobvyklé, jedná se o soubor s přirozeným chronologickým, ale i logickým vývojem, u kterého není pochyb o oprávněnosti ocenění.

Jaké ceny se laureátovi dostalo? Tak v první řadě je to diplom. To není myšleno nijak ironicky, diplom je skutečně důležitou součástí ceny, neboť tvoří přirozený most mezi básnickým světem, vesměs opovrhujícím mamonem, a třistatisícovou prémií. Taková je výše odměny, která k diplomu náleží. Poskytuje ji finanční skupina Pioneer Investment, jejíž účast na předávání ceny je více než záslužná, neboť pomáhá udržovat vysokou laťku prestiže, která byla ceně Jaroslava Seiferta dána do vínku. Spolupráce započala v roce 2004 a po dvou letech společnost prodloužila příslib financování ceny na dalších pět let. Krom uvedeného obdržel oceněný ještě grafiku od Emanuela Ranného. Ten je rovněž součástí tradice a jeho grafiky k ceně již patří, například výše zmíněný František Listopad obdržel v loňském roce Ranného Havraní krajinu.

O udělení ceny rozhoduje nezávislá porota. Ta letos zasedla pod vedením Jiřího Brabce ve složení Václav Jamek, Marie Jirásková, Jiří Pelán, Jiří Peňás, Jiří Rambousek, Miloslava Slavíčková, Michael Špirit a Pavel Šrut. Členem poroty, ovšem bez hlasovacího práva, je i předseda Nadace Charty 77 František Janouch. Složení komise není neměnné, vždy je však brána na zřetel potřeba zachování kontinuity této akce tak, aby vybalancovala rovnováhu mezi mantinely, tvořené na jedné straně cenou pro Objev roku, na straně druhé síní slávy. Proto se také při udílení ceny bere ohled nejen na dílo samé, ale i na způsob jeho zrodu a na to, co mu předcházelo. Mezi laureáty tak můžeme nalézt jména jako Jiří Suchý, Josef Škvorecký či Ludvík Vaculík. Porota se ale nebrání mezi jména velikánů postavit i nečítankové autory, jako například Miloslava Topinku se sbírkou Trhlina nebo Pavla Šruta a jeho Brožované básně.

Předávání proběhlo tradičně v kostele Sv. Anny na Pražské křižovatce, který má v pronájmu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Václav Havel se předávání zúčastnil i před dvěma lety, kdy k oceněnému přednesl několik slov a pak se s ním společně zaposlouchal do Plastiků. Dokázal tak, že k ceně Jaroslava Seiferta neodmyslitelně patří, a součástí ceny tak jistě bylo nemálo díků za toto sepětí. Sám laureát netajil svou radost i překvapení nad volbou komise: „Nenapadlo by mne, že Cenu Jaroslava Seiferta dostanu,“ uvedl ve své řeči a ještě dodal: „Je to moje první literární ocenění po mém odchodu z politiky.“