Svět knihy, 13. 5. 2010
Už po šestnácté se davy
literárních nadšenců a fanoušků sběhly, aby prozkoumaly, co je nového na
knižním trhu, využily veletržních slev, vlivem plných tašek si ztrhaly
záda a poslechly si přednášky a diskuze předních odborníků. A co více,
stánky s kávou, míchanými drinky a občerstvením přímo vybízely
k zasvěceným hovorům či jen „pouhému“ prolistování
nových knih.
Čestným hostem letošního
ročníku knižního veletrhu je Polsko, jež s mottem „Máme Polsko
přečtené?“ představí aktuální a kvalitní nabídku polské
literární scény. Součástí programu Polska jsou nejen setkání se
spisovateli, autogramiády a diskuze, ale stánky s klíčovými polskými
nakladatelstvími. Spolupořadateli polské účasti jsou Polský institut
v Praze a Polský institut knihy – The Book Institute.
Temný hlas ze Slezska
Slogan „Máme Polsko přečtené?“ jsem si nahradila „Polsko,
jaké mi dáš tipy ke čtení?“ a vydala jsem se hledat inspiraci do
Literární kavárny na diskuzi nazvanou „Temný hlas ze Slezska“.
Jejím hlavním hrdinou byl Wojciech Kuczok, básník, prozaik
a scenárista, který je nositelem prestižní polské literární ceny Nike.
Začínal jako básník, v roce 1996 mu vyšla sbírka Opowieści samowite
(Uvěřitelné příběhy), kterou ovšem sám nedoporučil, protože
editor této sbírky vybral verše sám a dokonce u jedné básně vydal jen
její konec, neboť byla autorem napsána na dvou stránkách, což editor
přehlédl. Takto úsměvně Kuczok čtenářům doporučil především
svou prózu.
Kuczok je znám zejména díky svému
románu Gnój (Smrad) z roku 2003, který u nás vyšel
v nakladatelství Havran v překladu Báry Gregorové. Za tento román
obdržel cenu Nike či ocenění Paszport Polityki. Je to román, který se
zabývá postavením rodiny ve společnosti, zmiňuje se tvrdá rodinná
výchova, domácí násilí, patriarchální role otce. Kniha je psána
specifickým jazykem – Kuczok prozradil, že záměrně používal jazykové
stereotypy, aby ukázal, jak nefunguje živá komunikace mezi lidmi (rodinou).
Snažil se volbou jazykových prostředků navodit čtenáři pocit, že i on
sám je bitý.
Diskuzi proložili studenti polonistiky z FF UK čtením vlastního překladu jedné Kuczokovy povídky. Na závěr Kuczok prozradil, že jeho nový román, který teď píše, se bude týkat tatranského prostředí, jeho demytologizace a bude plný experimentu s dialektem, který sám vymýšlí.
Cena Jiřího Ortena
Akcí s velkým A čtvrtečního veletrhu bylo vyhlášení vítěze Ceny
Jiřího Ortena. Cenu Jiřího Ortena pro mladé autory do 30 let od loňského
roku organizuje SČKN, s cenou se pojí i finanční odměna v hodnotě
50 000 korun. Celkem bylo nominováno 30 autorů, z nichž odborná porota
vybrala tři finalisty, mezi kterými se ve čtvrtek rozhodlo o vítězi.
Porotu tvořil Petr A. Bílek (předseda), Petra Hůlová, Jindřich Jůzl,
Pavel Kosatík a Jiří Peňás. Každý z nominovaných autorů měl
v porotě svého patrona, který svého favorita na vyhlášení představil.
Petr A. Bílek mluvil o Janu Němcovi, kterému vyšla kniha Hra pro
čtyři ruce (Druhé město). Petra Hůlová představila Jana
Těsnohlídka ml. a jeho sbírku básní Násilí bez předsudků (Klub
přátel Psího vína). Jiří Peňás promluvil o knize Vyhnání Gerty
Schnirch (Host) od Kateřiny Tučkové.
Bílek nakonec vyhlásil
vítěze, kterého porota vybrala na základě hlasování (neb se nemohla
dohodnout) – a stal se jím Jan Těsnohlídek ml. za
„generační básnickou výpověď o revoltě v době, kdy se k ní
těžko hledá důvod“. Sama Hůlová ve svém laudatiu Těsnohlídka
okomentovala takto: „Budu osobní a řeknu, že mě jeho text jako jediný
z těch nominovaných na Ortenovu cenu dojal k slzám. Konkrétně báseň
Mamky. Který třiadvacetiletý básník zvolí jako téma rozsáhlé básně
smutné padesátnice s odrostlými dětmi, místo aby opěval nebo zatracoval
svou první, druhou, třetí lásku? Který básník Těsnohlídkova věku
brojí nikoli proti nepoetickým maloměšťákům, ale proti rozpadajícím se
rodinám?“
e-Books
Na Ortenově ceně jsem ale nemeškala, nedbala etnopohoštění, které bylo
připraveno, a utíkala do Literární kavárny na přednášku nazvanou:
„e-Books – elektronické knihy“. Přednášel
Daniel Dočekal z vydavatelství Ringier. Přednáška to byla
zajímavá – předně byla přednesena pomocí prezentace, což je médium,
kterým jsou mnozí literáti nedotčeni, a za druhé byla opravdu obsáhlá; za
tu necelou hodinu trvání do nás Daniel Dočekal vlil nadmíru informací: od
prapočátku prodeje knih přes internet přes problémy s autorským právem
u e-books a recenzí nového iPadu až po projekt Gutenberg ČR, kterého se
sám Dočekal účastní a jenž se snaží převádět knihy do elektronické
podoby, vytvářet databázi e-books. Tou cílovou, vysněnou snahou je, že
vyjde kniha v tištěné podobě a zároveň i její elektronická verze.
Dočkáme se?
Kdo měl jiné priority, mohl ve čtvrtek
vidět třeba přednášku na téma: „Vliv Lewise Carrolla na vývoj
dětské literatury“, vůbec celým veletrhem se nese téma
„Rosteme s knihou – literatura pro děti a mládež“. Kdo si
pospíšil, mohl obsadit místo (neboť tam bylo až nelidsky plno) na diskuzi
k tématu: „Knihy versus/a svět online“, která představila
službu Knihy Google. Dále už jen namátkou: „Pohádková romaneta
dětem“, „Periodický tisk národnostních menšin v ČR“,
„Digitální skripta“ atd.
Obtěžkána nově nabytými vědomostmi jsem ještě honem vyběhla využít veletržních slev, nakoupit nové kousky do knihovny, přičemž jsem zjistila hrůznou skutečnost: mít u sebe několikaměsíční výplatu, utratím ji s přehledem. Ještě že se v sedm zavíralo a na další dni se chystají kolegové s naditými peněženkami.