Frank González–Crussi – Věci viděné, neviděné a obscénní. Jak se díváme.
Kniha láká
potencionální čtenáře uhrančivým obrázkem na obálce, stejně tak jako
názvem. Pokud jste odolní vůči takovým vábničkám, ale přesto knihu
zkusíte otevřít, po přečtení první kapitoly ji už neodložíte. Autor
totiž namíchal poměrně chutný koktejl z pikantních příměsí,
především však hodně zábavný.
Frank González–Crussi, v současné době emeritní profesor patologie na Northwesternské lékařské univerzitě, prošel za svůj život porodnickou i patologickou lékařskou praxí. Je autorem i několika dalších knih (např. Krátká historie lékařství, Pět smyslů). V této knize se snaží postihnout co nejvíce aspektů spojených s tématem zraku: zaměřuje se na různé způsoby dívání, hledá odpovědi na otázku, proč nás přitahují právě výstřední scény, ale dotýká se i filozofických otázek jako teorie vidění apod..
Crussi neopomíjí ani pojetí pohledu jakožto vyjádření Boží přítomnosti, moci pohledu, schopnosti uhranutí, hypnotismu, materiální síly zraku a schopnosti zrakem manipulovat předměty. Z pozice lékaře se zaobírá pohledem na pacienta, tzv. klinickým pohledem, jímž je stanovována diagnóza, a pohledu na věci nepatrné, mikroskopické.
Vsuvky přispívají ke čtivosti knihy, ale spolu s širokým tematickým rozsahem narušují její konzistenci. Bylo by lépe, kdyby se autor zaměřil na úže vymezený okruh témat, anebo do hloubky propracoval již zvolená témata.
Z knihy je patrné medicínsky
věcné hledisko autora. Projevuje zjevný nezájem o filozofické úvahy na
téma vidění a sám na jednom místě přiznává, že „tyhle esoterické
byzantské interpretace“ jsou nad jeho chápání. Stejně tak v části
popisující teorie vidění označil možnost vidění na základě existence
nějakých éterických entit za „fantasmagorické“.
Množství shromážděných informací a postřehů je proloženo četnými příběhy a historkami z dobové literatury a beletrie, ale i osobními příhodami autora. Tyto vsuvky přispívají ke čtivosti knihy, ale spolu s širokým tematickým rozsahem narušují její konzistenci. Bylo by lépe, kdyby se autor zaměřil na úže vymezený okruh témat, anebo do hloubky propracoval již zvolená témata.
Např. v kapitole o zrcadlech se dotýká námětu lidských dvojníků viděných labilními jedinci. Tyto zrakové vjemy jednoznačně řadí mezi psychické poruchy, úplně však opomíjí případy malých dětí, které mívají občas podobné „halucinace“ a u kterých bychom stěží mohli hovořit o duševní poruše.
Nehomogennost knihy je zapříčiněna taktéž stylem stavby jednotlivých kapitol a rozdílnou dynamikou textu.
Stejně tak v poslední kapitole
se autor dlouze rozpomíná na svého učitele, neurobiologa a histologa S. R.
Cajala. Vypráví o jeho skvělých pozorovacích schopnostech, aniž by se
zmínil o dalších osobnostech s neméně dobrým pozorovacím talentem.
Popisuje estetickou krásu mikroskopických preparátů, ale už nepřináší
širší informace o inspiraci a použití mikroskopických struktur ve
výtvarném umění.
Nehomogennost knihy je zapříčiněna taktéž stylem stavby jednotlivých kapitol a rozdílnou dynamikou textu. Zatímco u některých převažuje líčení příběhů a vyprávění, jinde spíš shromažďuje fakta a zamýšlí se nad daným problémem. Na dalším místě zase reprodukuje literární příběhy. Poněkud zdlouhavě působí část Zastřené vidění ve francouzské renesanční literatuře: autor vybral několik příběhů z renesanční literatury, často humorného a zároveň lechtivého charakteru, které ovšem k hlubšímu pochopení tématu nepřinášejí nic nového. Celá kapitola tak nabývá rázu jednoho velkého extempore.
I přes výslovné tematické zaměření knihy na věci obscénní se někdy neubráníme dojmu, že některé historky zacházejí za hranici vkusu a zbytečně odvádějí pozornost od podstatných detailů.
Po technické stránce vydání obsahuje typografické nedostatky. Dokonce i sám autor se dopustil několika faktických nepřesností, které překladatel odhalil a opravil. Překlad je navíc obohacen četnými odkazy na literaturu, která se k příslušným tématům vztahuje.
Crussi se ukazuje jako poutavý vypravěč obratně nakládající s jazykem. Osvědčuje poměrně široký rozhled v oblasti umění i literatury, je poučný a zábavný. I přes výslovné tematické zaměření knihy na věci obscénní se někdy neubráníme dojmu, že některé historky zacházejí za hranici vkusu a zbytečně odvádějí pozornost od podstatných detailů.
Hodnocení: 60 %
UKázka:
Mrtvoly se vystavovaly nahé, jen vnější genitálie se dekorativně zakrývaly kouskem látky. Za každým neboštíkem visely na stěně jeho svršky a osobní věci. Skončil zde každý, kdo zahynul při pouliční nehodě, kdo se stal obětí násilného či kriminálního činu či kdo spáchal sebevraždu utopením v Seině.
Frank González-Crussi. Věci viděné, neviděné a obscénní. Jak se díváme, Triton, Praha, 2008, překlad Václav Petr.