Jiří Šimáček – Snaživky
Než se čtenáři dostane do rukou
novinka z nakladatelství Větrné mlýny – kniha Snaživky, může
mít za to, že se ono výmluvné označení vztahuje výhradně na ženy,
které se již delší dobu „snažílkují“ (sloveso přebráno se serveru
Modrý koník), tedy marně pokoušejí
přijít do jiného stavu. Omyl. Autor Jiří Šimáček, mimochodem režisér
působící v Národním divadle v Brně, představuje ve svém, jak on sám
tvrdí, „románu nejnižší formy“ snaživky úplně jiného rázu.
Naše bezejmenná hrdinka je
kosmetička, bydlí v Brně, má svou hrdost i úroveň, chová se profi a
dost se jakože vyzná: hlavně co se luxusního zboží týče. Její život se
točí okolo značkových parfémů, krémů, co obsahují koenzym Q10 a snad
i koenzym X42, silných vozů, drahých restaurací, módních butiků
světových jmen, přiblble krásných kamarádek a mužů – přirozeně že
velmi bohatých. Je totiž důležité najít si jednoho takového, co moc
nekecá a všechnu tu nádheru ve vteřině zacvaká.
Autor si – ve své ich-formou a s téměř až deníkovým nádechem psané knize – dekadentně užívá: s perverzní radostí vrší prázdné fráze a přiblblé výroky, baví se shromažďováním poznatků o dnešní „vyšší třídě“, která si svou velkolepost dokazuje především propagací materiálního bohatství, návštěvami vybraných podniků a povýšeným vystupováním. Na kraji stránek hned vedle textu jsou ocitované internetové adresy, kde se neerudovaný čtenář může dozvědět více důležitých informací o probíraném cool módním zboží. Jako ilustrace pak trefně dotvářejí náladu příběhu fotografie zachycující snivě krásnou pózující modelku (mimochodem: je to herečka Jana Plodková).
Čtenář si po prvních několika stránkách knihy pochrochtává blahem, je nadšen a lapen neobyčejnou trefností a přímočarostí textu, baví se přesně odposlouchanými hláškami i popisem modelů chování dnešní rádoby šlechty.
Šimáčkovi se podařilo postihnout nadýchaný, voňavý a lacině se blyštící smutek i prázdnotu, která na člověka dýchá z prostředí současných vip osobností, co jsou celebritami už jen proto, že jsou celebritami. Každý z nás den co den potkává velkopanskými manýrami trpící snaživky, jejichž idolem je Paris Hilton a nebo lépe Agáta Hanychová, holky, co jen pózují, voní a hezky vypadají, ženy-bohyně.
Čtenář si po prvních několika
stránkách knihy pochrochtává blahem, je nadšen a lapen neobyčejnou
trefností a přímočarostí textu, baví se přesně odposlouchanými
hláškami i popisem modelů chování dnešní rádoby šlechty. Postupem
času ale bohužel v textu vítězí forma nad obsahem, stále se opakující
hlášky a zaujaté líčení horečnatého chování zajištění chtivé
třicátnice přebíjejí najednou slabý příběh. S každou další
stránkou je mysl čtenáře unavenější a pozornost slabší, což je
škoda – celá kniha totiž ústí v překvapivý konec, kdy se snaživka
rozhodne k brutálnímu zločinu, aby mohla elegantně udělat další krůček
na svém vymazleném společenském žebříčku.
Snaživky jsou knihou výsostně současnou a aktuální. Překvapí, pobaví, rozesmějí i nepříjemně dloubnou do podpaždí, škoda jen, že ponor do tématu není o něco hlubší, pak by se z této knižní novinky jistojistě stal fenomén.
Hodnocení: 65 %
Ukázka:
Venku je hnusně. Ta husa řekla mačiato, přitom jsem si objednávala první a řekla správně makiato, ona musí bejt úplně blbá. Když neví, jak se vyslovuje macchiato, má alespoň poslouchat. Je to blbka, normálně bych řekla přeléčená venkovanka, ale ona ani není přeléčená, prostě je trapná. Měla si dát turka, stejně to určitě chlemtala celej život. Mačiato. Ani nedosedla, a už to z ní vyletělo, bude se vdávat.
Jiří Šimáček, Snaživky, Větrné mlýny, Brno, 2009.