Mnohovrstevný Jáchym Topol v supermarketu
![topol_intro topol_intro](http://www.nekultura.cz/images/clanky/kultura/literatura/topol_intro.jpg)
Supermarket sovětských hrdinů není celistvý román, nýbrž výbor šesti kratších beletristických textů v minulosti již většinou publikovaných. První text sbírky, po kterém získala svůj název, Supermarket sovětských hrdinů, vyšel původně jako doslov ke knize Andrzeje Stasiuka Jak jsem se stal spisovatelem, a potom samostatně v Polsku. Vypráví o výletu Jáchyma Topola a několika jeho přátel (Stasiuk byl mezi nimi) na Slovensko a do Polska. Druhý text Zlatá hlava je fragmentem zatím nepublikovaného románu Mongolský vlk. Tato část dosud vyšla v nakladatelství In Život. Kniha zahrnuje i poměrně známý text Výlet k nádražní hale, publikoval ho např. v Petrovu. Scénář k filmové povídce Vladimíra Michálka Karty jsou rozdaný dosud jinde nevyšel. Sbírka obsahuje ještě dramatický text Uzavřeno a divadelní hru Cesta do Buglumy. Supermarket sovětských hrdinů tak představuje zajímavý, v žádném případě ovšem kompletní průnik Topolovým dílem a ukazuje ho i v jiných polohách než jako romanopisce.
Supermarket sovětských hrdinů
Je s podivem, jak se vejdou do maličkého krámku. Nakupujou žvejky, limošku, oříšky, časáky a tak. Dou ven, dělaj, že tam nejsme. My taky děláme, že tam nejsme. Števo povídá, jak tu někde chodil do základky. Na Slovensku teda. Nahnali je do autobusů, rozdali vlaječky, vítali delegace šestsettrojek, co svištěly na Duklu. Všichni máme podobný historky. Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak. Sme zneužitý děti, co se obsesivně vracej na místa svýho zhanobení, řekne oddílový psycholog. Ale ne, lákaj nás věci podivný, šílený a bizarní, to je normální, říká nakladatel Stojak. Jaký zhanobený děti, kurva, vy dyliny, já su z normální pravidelný rodiny, kurva, normálně, no ne? durdí se hromotluk Čáp. Nejlepší motyčky jsou ze slovenskejch přileb, vykládá Števo. Ze slovenskejch fašounskejch, upřesňuje. Přilby tu maj lidi pořád jako schránky na hřebíky a tak. Dokonce i jako kolíbky na koťata. Německý zas nejradši používali hasiči, pořád ňáký maj. Kejvem. No jasně. V autě Števo pustí Čechomor. Hned se rozdělíme na dva tábory. Na přejezdu Števo muziku ztiší, slyšíme klapot bocianích zobáků. Sídlej tu všude na komínech. Než klapot uslyšim, domnívám se, že jsou to jen bocianí sochy. Silniční lajny, Fanda Pánek: přerušovaná silniční čára míří po dálnici do neznáma. Hraniční přechod je, co by kamenem dohodil. Dohadujem se s Čápem, jestli jsme tudy táhli s Antonem. Čáp tvrdí, že jo. Já nevim, ale říkám, že ne. Tehdy tu byl poststalinskej stát, kde nás naháněly Husákovy gorily. Slovenský policajti od nás vyberou průkazky EU, nejlepšího ze všech možnejch světů. Bavěj se akorát se Štefem. Je čistej, voholenej. Kraťasy a tričko má úplně v pořádku. Mluví jejich řečí. Vypadá to, že nás někde našel. Mávnou. Jedem. Čáp říká, že ho slovenský policajti pěkně serou. SMS od Břeti. Komunistickej žoldák Přibyl, co vedl mlátičky na demonstranty, se stal Šéfem úřadu vlády. Strašně se směju. Konečně zpráva z Čech, pohádkové země. Jirka Zyndram říká, že dostal SMS od Břeti. Já taky, říkají ostatní. Míjíme obrovskej transparent Supermarket sovětských hrdinů. Dobrá adresa ve Svidníku. Vylejzáme na parkoviště u dukelského pohřebiště. Byli sme tu, nebo ne, přemejšlí Čáp. Nějak se ochladilo. Deme se Števem poslední.