Pavel Torch jako ideální partner
Už vlastní zápletka, nepřímo vyjevená hned v úvodu, by mohla varovat. Autor v pozici vypravěče přizabije v čínské restauraci svoji partnerku úderem plotýnky do hlavy (důvod není znám), aby se následně pokusil vypořádat se třemi náročnými úkoly: probudit partnerku z kómatu, vykličkovat z policejního vyšetřování uvedeného incidentu a vyhladit šrámy na svém vztahu s polomrtvou dívkou.
Jako jediná schůdná cesta ke splnění úkolů následně vykrystalizuje nutnost založení vlastní firmy na vytváření ideálních partnerů – přesně dle přání klienta. Coby pomocným modelem studia mezilidských vztahů mu slouží trio opiček chvostíků, kteréžto je vhodné označit za jediné „normální“ bytosti v celé knize. Všechny ostatní osoby balancují na hranici mezi bláznem a produktem zhmotnění vesmírné substance. Nejdůležitějším stmelovacím prvkem pak jsou palačinky, jejichž úloha je v textu nezastupitelná, byť poněkud nejasná.
Nedá se však tvrdit, že by kniha byla nezajímavá. Navykne-li si čtenář pravidelnému oproštění se od vtíravého dotazu, co tím autor zamýšlel, zjistí, že text je nejen čtivý, ale že se dá i sledovat děj. Tato poměrně složitá cesta ke čtenářskému potěšení je sice poněkud náročná, ale skýtá i jiné výhody. Jednak je to bezpochyby přínosné procvičení čtenářovy fantazie a dále pak vědomí, že se konečně dostal k něčemu, co tu rozhodně ještě nebylo, pokud pomineme autorovu prvotinu Zvláštní význam palačinek.
Že se chtěl Pavel Torch při tvorbě knihy sám pobavit je nabíledni. Kniha je doplněna o řadu příloh v podobě rozhořčených dopisů zdravotnického personálu, pseudorecenzí a posudků. Navrch autor zprovoznil i webové stránky www.ja-idealni-partner.cz, kde hrátky se čtenářskou obcí pokračují.
Kontrast reálného vyprávění s nereálným dějem je poněkud matoucí. Odvádí mysl od vlastní podstaty myšlenek, které samy o sobě nejsou rozhodně nezajímavé. Analýza mezilidských vztahů Torchovi jde a možnost nahlédnout pod pokličku nepoznaného je vždy přínosná. Otázkou zůstává, proč cesta k těmto myšlenkám je tak složitá a proč je čtenáři dáváno najevo, že bude lepší, pokud se jimi raději ani nebude zabývat.
Ukázka:
Nějakou náhodou se mi podařilo vytvořit z várnic právě „em-íčko“. Pan Jarkovský jako ve snách zasedl za volant z kulatého deklu. Zabouchl za sebou dvířka z krabice. Šlápl na pedál ze lžíce a zařadil pomocí naběračky.
„Na plnej plyn!“ vykřikl a já se rozjel. Během vteřiny jsme dosáhli solidního zrychlení, strhl jsem to k výtahu, smykem přibrzdil před kuchyňkou, rozpálil káru na volném úseku a jen po dvou kolech to střihnul kolem sesterny.
Pan Jarkovský výskal nadšením. Jeho projevy ovšem přilákaly na chodbu tolik zvědavců, že jsem mezi nimi nenašel dostatečně širokou skulinu. A brzdná dráha „em-íčka“ je značná, protože ta mašina je plná všelijakých inteligentních stroječků, které něco váží. Jediná proluka mezi těly vedla ke schodům. Vřítili jsme se do ní, abychom několik okamžiků vychutnávali let. Pan Jarkovský ještě křikl „Nekecali!“ a pak už jsme s kovovým rachotem dopadli do mezipatra.
Stáli jsme mezi rozmetaným plechem, zatímco Czerny s nadávkami zkoumal obvazy pana Jarchovského. Před vyhazovem mě zachránil Kareš, který profesorovi popsal akci jako „zatraceně ambiciózní pokus o stimulaci“. A zabralo taky to, že rána pana Jarchovského se začala neuvěřitelně rychle hojit.
Pavel Torch, Já, ideální partner, Argo, Praha, 2008.