Růže – Cesta za světlem Natálie Kocábové
![ruze_perex ruze_perex](http://www.nekultura.cz/images/nekultura07/literatura/ruze_perex.jpg)
Na své cestě za světlem podivnou krajinou hlavní postava, která nese spoustu autobiografických prvků autorky včetně shodného jména, postupně potkává sedm zvláštních postav. Setkání se neobejdou bez bolesti a nesmyslných slov i činů. Snad v nich můžeme spatřovat vyjádření zmatku, který světem vládne. Hlavní úlohu tady ale hraje odchod ze světa, smrt. Pohybujeme se totiž v prostředí, kde už většinová populace vymřela, zbývá jen několik málo vyvolených. Hlavní hrdinka Natálka trpící nízkým sebevědomím putuje po této zvláštní oblasti a musí se vyrovnat se samotou a záludnými nástrahami, které na ni číhají na každém kroku.
Neuvěřitelná je autorčina zásoba vulgarismů a její schopnost vymýšlet neslušné neologismy. Škoda, že stejný talent nemá pro slova, která by se mohla zařadit do slovníků – slovní zásoba češtiny by se značně rozrostla.
Růže/Cesta za světlem je posledním dílem volného triptychu, který tvoří předchozí Monarcha Absint a Schola Alternativa. Je věnována „broučkovi“. I když zde není jmenován, jedná se (pokud už ne přímo, jde očividně alespoň o inspiraci) o přítele Natálie Kocábové Štěpána Vránu, který se na knize také podílel. Jeho jméno je v tomto případě spojeno s ilustracemi. Bohužel není zcela jasné, co je tím myšleno. Snad grafika na přebale knihy? „Obrázky“ totiž v knize nenajdete.
![ruze ruze](http://www.nekultura.cz/images/nekultura07/literatura/ruze.jpg)
Můžeme se domýšlet, že celá kniha je svědectvím o vnitřním boji autorky, který se v ní odehrával, když se dověděla o svém (zřejmě neplánovaném) těhotenství. Snad si představovala, že prochází peklem, očistcem a rájem, na jehož konci se smiřuje s tím, že – oba velmi mladí a studenti – budou muset dát svému životu nový směr a smysl.
Autorka je opravdu mladinká (narozena roku 1984), ještě v ní doznívá adolescence. Obávám se, že staršímu, zkušenějšímu člověku bude připadat nejen ona, ale i její kniha jako naivní holčička a se shovívavým úsměvem bude snášet její rozhořčení a vulgárnost. Bohužel se tak ale jeví i ročníkům, které jsou tvořeny jejími vrstevníky.
Ukázka:
„Podívej se na ně, synu. Podívej se na všechny ty bastardy!“ Sněhurka tam stále byla. Sněhurka a její syn. Skoro bych na tu dvojici zapomněla. Byli jako Laurel a Hardy, Pat a Mat, Tom a Jerry. Její slova mě uhodila, zloba a nekonečná síla. Ta máti z Venuše. Vykopaná z bronzový hlíny. Vypasená Boží žilou. Spravedlivá a slepá. Váhy maj vždycky pravdu. A když má někdo pravdu, je lepší vzít nohy na ramena. Co mohla mít Sněhurka připravenýho?
a) Vodu,
b) mačetu,
c) střelnou zbraň,
d) elektřinu.
?????
Zavoláme přítele na telefonu? Protože padesátiprocentní nápovědu jsme již vyčerpali a žádný publikum tu dnes bohužel není, abychom se ho mohli zeptat. Aha... ano... vybíráme možnost C – střelnou zbraň. Tak tedy zvolme CÉ. A jsme pěkný kriplové – ani jedna z variant to nebyla. Jsou to:
BASEBALLOVÝ PÁLKY
Natálie Kocábová, Růže / Cesta za světlem, Mladá fronta, Praha, 2007.