Vladimír Franz: Rozhovory
Jestli dokáže někdo na první pohled upoutat, pak je to Vladimír Franz. A to nejenom svým výstředním zevnějškem, jakožto prvotním vizuálním vjemem, ale především svým pojetím světa, umění, života a způsobem osobitého vyjádření.
Jak a proč? To zjistíte v této knize.
Přední český hudební skladatel a malíř, autor scénické hudby a od počátku 90. let vůdčí osobnost nově se utvářející podoby českého postmoderního dramatu. To vše je doc. JUDr. Vladimír Franz. Tento divoce vyhlížející člověk působící jako pedagog Divadelní fakulty AMU, trojnásobný držitel Ceny Alfréda Radoka a vskutku renesanční osobnost současné české divadelní, umělecké a malířské sféry, je zahalen pod slupkou zevnější výstřednosti a nijak příliš na sebe v obecném povědomí neodborné veřejnosti neupozorňuje.
Pokud tedy nejste vášnivým a pravidelným návštěvníkem divadelních představení napříč republikou, posluchačem vážné hudby, případně studentem AMU, může být právě tento soubor rozhovorů prvním a velmi okouzlujícím setkáním s touto všestrannou osobností. Autor, respektive tazatel Petr Kurka vychází, jak sám píše, z mnohých dlouhodobých hovorů a skládá dohromady komplex, ve kterém čtenáři předkládá dětství a formování osobnosti Vladimíra Franze jeho vlastními ústy. Poodhaluje Franzovy názory a pojetí české divadelní scény i jeho náhled na svět scénické a vážné hudby a jejího skládání. Otázky jsou kladeny velmi chytře a čtenář může zůstat na pochybách, komu dala kniha více práce, zda tazateli, který usměrňoval rozhovor a posléze jej dával dohromady na papír, či dotazovanému, který neskutečně trefně, ale doslovně a obsáhle formuloval odpovědi a tím vytvářel celkový obraz výpovědi svazku. Hodnota textu je do jisté míry silně individuální a ne každému zachutná, neboť názory na funkci scénické hudby v rámci představení jakožto narativního prvku, nikoliv podkresu, jsou opravdu úzce specializovaným tématem. Naštěstí bylo ale zvoleno rozdělení na jakési kapitoly, aby zůstaly jednotlivé bloky rozmluvy celistvé a nesplynuly v jednolitý a všesměrový tlach. Pokud tedy již znáte díla a filozofii Vladimíra Franze, bude vás určitě zajímat, kde k tomu přišel, takže se začtete do kapitoly zvané Předehra, kde sám Franz hovoří o svém rodinném pozadí, vyrůstání a počátcích vzdělání. Pochopitelně je toto na počátku knihy, aby se naprosto neznalý čtenář rychleji zorientoval. Kupodivu zůstává i zbytek textu, který se dále věnuje jednotlivým směrům Franzova snažení (ve stejnojmenných kapitolách) čili divadlu, hudbě a malířství, v časově chronologické podobě, ať už byl hovor takto přímo veden, či Petr Kurka dokázal otázky klást natolik zakulaceně, aby se daly libovolně přehazovat pro vytvoření dojmu proudění času vpřed. V obou případech to působí velmi pozitivně a přehledně.
Mluvím obšírně o způsobu výstavby textu, ale obsah nechávám být, a to záměrně. Protože se nejedná o beletrii, ani jednoznačně odbornou či faktografickou literaturu, případně filozofické pojednání. Ale jak jsem řekl, je to soubor rozhovorů a stejně jako v dialogu dvou živých inteligentních bytostí s širokým rozhledem stáčí se i zde samotná náplň hovoru do všech možných stran (i v tomto značně kolimovaném případě) a každý z ní vyčte něco odlišného. Ano, je tam spousta hudební, dramatické a malířské terminologie, najdete tam filozofii, ale taky nemůžou chybět osobní názory na některé osobnosti kulturního života nebo veselé historky takříkajíc „z natáčení“, které by si neodpustila ani ta největší osobnost, pokud by někdo poslouchal. To vše s sebou nutně nese potřebu znalosti díla samotného Vladimíra Franze a vyžaduje také široký kulturní přehled, jelikož autor celé knihy nepředpokládá neznalé publikum. Co zde opravdu nenajdete, je jakýkoliv populárně naučný tón, který šoupe nohama za dveřmi a nepouští dovnitř nikoho nezúčastněného.
Příjemným doplňkem pak je soubor Franzových maleb nalézající se na samotném konci knihy. Ani ten nejzarputilejší a nejkulturnější čtenář by totiž nemusel znát všechny jeho malby, natož pak jejich nejjemnější nuance, o kterých sám Franz hovoří, když se téma stočí na jeho názorové a duševní vybarvení v době, kdy bylo plátno tvořeno. Samozřejmostí je pak celkový výpis jeho dosavadně vydaných děl, spoluprací, ocenění a dalších drobností, které stihl za svou uměleckou kariéru nasekat v obrazu světa. Jde koneckonců o knihu vydanou nadšeným obdivovatelem a Franz se tomu zjevně nebrání.