Rozhovor s Danem Jedličkou z nakladatelství Perplex aneb Jsou i lepší způsoby ekonomické sebevraždy
Říká se, že kniha je nejlepší přítel člověka. Mnozí ji vnímají jako duševní obohacení, protože je nutí přemýšlet a rozvíjet fantazii, další ji považují za zdroj poučení, pro mnohé je způsobem, jak příjemně strávit volný čas, další se nad jejími stránkami snaží utéct od svých problémů. Ať už je váš vztah ke knize jakýkoli, jistě mi dáte za pravdu, že číst knihy má smysl. Musí ale existovat někdo, kdo takovou knihu vypiplá od plenek. S šéfredaktorem nekomerčně zaměřeného nakladatelství Perplex Danem Jedličkou jsme si povídali o tom, jak přicházejí knihy na svět, a také o tom, že dotek papíru a vůni knihy zkrátka žádná moderní technika nenahradí.
Nakladatelství Perplex funguje již pátým rokem. Na co jste za celou tu dobu jeho existence nejvíce hrdý?
Nejvíc asi na to, že funguje! Že jsme vydrželi, přestáli dětské nemoci a že se nám nakladatelství podařilo vypiplat do podoby, s níž jsme spokojení a za kterou se, myslím, nemusíme stydět.
Kdybyste měl Perplex čtenářům NeKultury v pár větách představit, co byste o něm řekl? Proč by měli sledovat dění právě ve vašem nakladatelství, číst vaše knížky?
Jsme malé nakladatelství z Opavy a vydáváme knížky zdejších autorů. Jsou určitě i lepší způsoby ekonomické sebevraždy, ale my se tím v prvé řadě bavíme, neživí nás to a živit nikdy nebude. Proč by nás měl někdo sledovat… Nevím. Snad ze zájmu o to, co se u nás děje – vždyť literatura se netvoří jenom v hlavních kulturních centrech! Nebo proto, že se vám líbí pěkně udělané knížky, poctivá knihařská práce – to dneska není až tak automatické, zejména u poezie.
Jak vůbec myšlenka založit nakladatelství na podporu téměř neznámých autorů vznikla?
Historie toho nápadu sahá až do roku 1992, kdy jsme spolu s Davidem Thielem ještě jako studenti gymnázia založili nakladatelství D-Press. Tehdejší podmínky i finanční situace nám samozřejmě neumožňovaly nic lepšího než tisk na jehličkové tiskárně, rozmnožování na xeroxu a kusovou vazbu u knihaře, takže každá tahle naše roztomilá amatéřina vycházela v nákladu kolem pěti výtisků. Dnešní Perplex může tedy vypadat jako klasické splnění dávného klukovského snu, ale vlastně to tak nebylo. Nakladatelství vzniklo samovolně, z potřeby místních autorů mít možnost vydávat své knížky bez ohledu na přízeň či nepřízeň vydavatelského trhu, který se do nezavedených jmen nijak nehrne, a já se tomu ani nedivím. Věděli jsme ale, že něco podobného funguje v některých jiných městech, takže jsme s kolegy tak nějak tušili, že by se tomu mohlo dařit i u nás.
Mnoho čtenářů si vlastně ani nedovede představit, jak takové nakladatelství funguje, co všechno je potřeba udělat, než se knížka „narodí“. Jak probíhá takový obyčejný den v Perplexu?
Perplex je koníčkem tří jinde zaměstnaných lidí, takže ta práce se odehrává spíš po večerech a o víkendech, žádný „obyčejný den“ vlastně nemáme. Vydání knížky je pro nás záležitost na několik měsíců, text prochází postupně několika korekturami, paralelně vznikají ilustrace a návrh grafické úpravy. Asi nejvíc času zabere sazba, která musí zohledňovat některá technická omezení daná formátem a samozřejmě taky splňovat požadavky na čitelnost textu. Vizuál každé stránky ověřujeme několika kontrolními tisky, protože na monitoru počítače to vždycky vypadá trochu jinak než na papíře. Ale ani zadáním hotového sazebního dokumentu do výroby práce ještě nekončí. Po osvitu tiskových desek musíme ještě jednou provést kompletní korekturu sazby, jestli je na jednotlivých arších všechno, jak má být. Protože vydáváme v relativně malých nákladech, samotný tisk je pak záležitost maximálně na jedno dopoledne. Vždycky ale u toho musí být osobně někdo z nakladatelství, aby ohlídal soutisk barev a některé další detaily. Během následujícího týdne si knížka pobude ve vazárně a my se mezitím doma modlíme, aby to všechno dobře dopadlo – protože tiskařský šotek je bytost, která opravdu existuje!
Jakým způsobem objevujete nové talenty? Vyhledávají oni vás, nebo naopak vy je? A podle čeho se rozhodujete, zda jim knihu vydáte, či nikoli?
Dneska už můžu říct, že autoři vyhledávají nás, a ne my je. Rukopisů nám chodí taková kvanta, že musíme valnou většinu odmítat. Naše možnosti jsou přece jenom omezené, nejsme klasické nakladatelství, nejsme bohužel schopní vydat deset knížek za rok. Vybíráme si samozřejmě texty, které jsou nám svou poetikou blízké a v nichž spatřujeme nějakou kvalitu a potenciál do budoucna. Prostě jako každý jiný vydavatel. Rozhoduje i generační hledisko, chceme se profilovat hlavně jako mladé nakladatelství. A samozřejmě je výhodou být tady od nás ze severu Moravy. I když podmínkou to není.
Myslíte si, že vydávat knihy má stále smysl? Mnoho laiků i odborníků se domnívá, že za pár let už nebude chtít nikdo číst a z knih se stane zastaralé médium. Mnoho lidí má ale přesně opačný názor…
Jasně, že má smysl vydávat knížky, čte se a číst se bude! I poezie. Nevnímám nějaký zvláštní ústup zájmu o literaturu ze strany čtenářů. Je určitě dobré klást si některé otázky, například proč se současní spisovatelé prakticky nepodílejí na tvorbě národních elit nebo proč je literatuře věnován tak malý prostor v médiích. Prostě, proč se literatura nechala připravit o některé svoje společenské funkce. Ale nebál bych se toho, že se nebude číst nebo že zanikne kniha, vždyť už dnes existují technologie, které ji mohou v pohodě nahradit, a jsou dokonce i levnější. Kniha přece nepředstavuje jenom čisté médium, umožňuje i určitý druh prožitku, který digitální přístroj nikdy nenabídne. Čtečka Kindle z Amazonu sice možná umí nebo bude umět napodobit zvuk obracející se stránky, ale nikdy nenapodobí dotek papíru, pocit z uchopení kvalitně zpracovaného hřbetu nebo třeba vůni knihařského lepidla. Tohle všechno jsou věci, skrze které knihu vnímáme, které dělají knihu knihou.
Perplex sídlí v Opavě – je to výhoda, nebo nevýhoda, působit v malém městě?
Považuji to spíš za nevýhodu. Opava leží stranou kulturních cest a křižovatek, a jak s oblibou říkám, když něco děláte v Opavě, může se vám snadno stát, že si toho ve zbytku republiky nikdo nevšimne. Zviditelnit náš projekt dalo obrovskou práci, ať už jde o knížky nebo naše literární večery. A i teď, když je Perplex víceméně zavedený, nás jeho propagace za hranicemi města stojí dost času a energie. Naštěstí se nám ale daří celkem často „venku“ číst, takže se čtenáři s našimi autory a knížkami můžou seznámit i jinak než jen prostřednictvím našeho webového „píárka“. A to je pro malé nezávislé nakladatelství z regionu a bez klasické distribuce důležité.
Na co se od vás můžeme v tomto roce ještě těšit? Jaké novinky chystáte?
My máme letos takový trochu hudební rok, nedávno jsme vydali cédéčko a i další knížka, která vyjde v září, bude spojena s hudbou. V zimě by pak měla vyjít ještě jedna básnická sbírka z opavského autorského okruhu. A od příštího roku se už vydáme i do mimoopavských vod.
Před pár dny začaly prázdniny. Máte pro naše čtenáře tip, po jaké knížce z Perplexu sáhnout a vzít si ji s sebou pro zpříjemnění dovolené?
Určitě neuděláte chybu, když to bude některá z našich překladových knížek. No a pokud si s sebou dobrovolně bráváte na dovolenou poezii nezavedených autorů, zkuste třeba Dny blízké odpovědi od Vlaďky Vokurkové.