Magická noc
Fantasy povídka o jedné vysněné magické noci...
Jakubovi trvalo léta, než se vymanil z vlivu současných hektických tendencí. Propad do samoty a posléze přestup na hranice světa Hmoty a Ducha mu kazil pouze neslušný obrazový sen. Stále se opakující erotický film s lacinou pouliční děvkou a jeho osobou v hlavních rolích. Tvář magického zrcadla mu napověděla území, kde se měl od pozemského chtíče osvobodit – les, hluboké stromoví zahalené šálem tmavé půlnoci. Nejlepší doba duchů, mrtvých a ostatních bytostí z druhé strany světa. Čas zákonů, které obyčejný smrtelník nevnímá. On se už považoval za jiného. Stál se smířenou duší, jdoucí vstříc slunovratům a všem fázím Měsíce. Myšlenky se mu obracely hlouběji do poznání zdejšího bytí. Nebál se smrti, nehod ani nemocí. Bál se pouze lidské hříšnosti, která mu mohla pokazit vstup na území mocnějších. Tiše procházel blátivou cestou. Vnímal tmavé mraky, nejasné stíny a osvětlený kámen. Světlo z něho vycházelo intenzivněji než v pravé poledne ze Slunce.
Pod kamenem podivného tvaru uviděl dešťovou lázeň zvířecího tvaru a ženu klečící s šeptavými modlitbami u vody. Víla! Narazil na skutečnou vílu. Bosá chodidla, vlasy učesané větrem, průhledné bílé šaty. Vnímal svůdné rysy ženského klína, prsou, šíje... Žádná poběhlice, čistá duše! Neohlédla se dříve, než se přiblížil. Usmáli se na sebe. Hřálo ho srdce z prožívaného zázraku.
"Jste krásná."
"Dáte si kávu?"
"Tady?"
Natáhla se pro hliněnou misku na levé straně a vybrala z prohlubně vodu. Sáhl po ní a usrkl si.
"Opravdu výtečná káva. Přesně taková, jakou zbožňuji, se smetanou, bez cukru."
"Ano, Jakube."
Dělalo mu dobře, když si tajemně prohlížela jeho pohyby při usrkávání horkého moku. Když dopil, otočila šálek dnem vzhůru na kámen.
"Přečtu vám budoucnost."
"Nepotřebuji nic znát."
Sejmula nádobku a v odkapané sedlině podivných tvarů viděla symboly a obrázky zítřků.
"Ty malé bílé tečky jsou láskou. Mnoho lásky v jediném okamžiku. Černé tečky znamenají návštěvu v daleké cizině. Stinné kruhy jsou hra a kříž pokora. Ne, promiňte kříž je přepůlený, pozitivní síly se od vás budou odvracet, aby pomohly někomu z neznáma."
Přikývl. Její záhadná slova nevnímal. Cizinka z palouku víl! Symbol něhy. Vytetovaný vrabec v rukou mladé ženy na pravé paži vyjadřoval volnou lásku. Had svíjící se na paži levé sex. Voněla jantarem. Líbal jí ústa, hruď, břicho, stehna. Voněla vílí křehkostí. Byla neobyčejná!
Hry lásky křišťálové se neodvažovaly sahat po pravdě dřív, než ji měl celou. Její panenská krev se spojila s lahodnou vodou. Poté jí ležel v klíně, nechal si čechrat vlasy jemnými prsty. A najednou...
Všiml si změny. Voda vytvořila krvavou věž, co mu padala na obličej. Dusil se, házel nohama. Křičel by o pomoc, ale ta jemná ručka mu zamezovala v řevu. Padl do spárů tajemné vody v podobě zuřivého psa. Víla se proměnila v kulhající stařenu a odešla skrz kámen na svatební obřad upírů. Nezapomněla dát příkaz podivínům v maskách smrti o odtažení svatební pozornosti na patřičná místa.
Stal se tedy darem. Obyčejnou věcí, nalévanou do pohárů. Těšil se, že bude něčím zvláštním. Nějakým členem bojovné rasy. Škoda, tolik příprav do budoucna a stal se ničím...