tvorba-hlavní

Vítejte ve zcela jiném světě. Ve světě, jehož příroda vás ohromí svou vůní a živelným dechem. Život je jen odlesk dění v krajině obrazů a jejich zdánlivých zrcadlení. Lidé, kteří nejsou jen voskové figuríny, hrající své role na ponurých jevištích divadel bytí. Svět podle Pavly Medunové je jako pohádka, která má tisíce otevřených konců, a je jen na vás, kam až bude směřovat pocit prázdnoty, šílenství a možná i absolutní dokonalosti.

Poezie Kocoura, autora nejen básní, ale i povídek a fotografií, vás příjemně povznese a jeho vzletné veršování vás osvěží. Někdy čtenáře nechává hloubavě se zamýšlet a jindy, při čtení milostných děl, nezůstane vaše oko suché. Každý si určitě najde ten svůj šálek čaje, a pokud byste měli chuť přečíst si další Kocourovu tvorbu, můžete navštívit jeho vlastní publikační webové stránky www.rajumelcu.cz, kde dává prostor i jiným amatérským autorům psaného slova a fotografie.

Haiku, asi jednu z nejznámějších forem japonské poezie, nemusím příliš představovat. Autorem tohoto zajímavého básnického útvaru je také Vojtěch Barta a myslím, že jeho představit je již zapotřebí a určitě to nebude zbytečná investice času. Na internetu publikuje jako Manik a v jeho tvorbě lze vycítit entuziasmus a smysl pro detail. Jak však říká sám autor následujících veršů, jeho haiku nejsou typická, neboť ne vždy obsahují přírodní motiv, naproti tomu zahrnují název.

Pohodlně se usaďte, dejte nohy nahoru a do šera přicházejícího jara rozsviťte světlo intimní lampy, neboť přichází chvilka opředená nejedním tajemstvím, nad kterým se lze zamýšlet stále a znova. S neméně neutuchajícím nadšením možná objevíte tolik cest a cílů, až se vám z toho zatočí hlava, takže se k tomu raději ještě připoutejte. Čtěte více v řádcích básní Karla Řičánka, pocházejícího z Brna a píšícího pod přezdívkou Rajmund, a zachytíte stopy šifrovaných provokací, ale i nadsázky a vzdušnosti.

Už se vám někdy stalo, že jste se na něco zahleděli, koukáte, koukáte a pak se vytrhnete z přemýšlení s tím, že tohle vám vlastně něco říká? Jen jak to pojmenovat… Že by neobvyklé? Dotknete se té myšlenky bříšky prstů – neodolatelně přitažlivé. Uděláte krůček blíž a – prásk! Třískne vás to přímo mezi oči. Dokonalá souhra slov, vjemů a intencí, plná ohromující všední skromnosti a syrovosti. Jana Šilerová, píšící pod pseudonymem paryb, vás nechá postavit si skládanku s bází života, pravdy a možná i vyšší existence.

Bylo těžké vybrat jen pár kousků z repertoáru děl tohoto autora. Bylo těžké odolat některým veršům a nenechat se unést silou okamžiku. Bylo těžké potlačit ten známý pocit, kdy čtete a víte, že z pouhých slov sálá energie a místy až syrová osobitost. Volný verš plný jadrnosti a zemitosti, obraz skutečného člověka podaný v poetickém duchu, snad i špetka surrealismu. To vše vám nabídne Jan Zbořil a jeho básně.

Donar Tyr – mladá slovenská autorka píšící jak svým rodným jazykem, tak česky si často pohrává se slovy a v jejích básních mnohdy nabývají nového významu, jsou opředena jinotajem a s lehkou hravostí nejednou vypovídají o ponurých skutečnostech – tíživé momenty lásky a jejich dopady (dílo: Borůvky, Lophius feminus) nebo pravidelné procesy v přírodě (dílo: Děštivá). Neméně elegantně se autorka potýká s tématem často opomíjeným, a to s životními příběhy „velkých“ žen, kde formou monologu popisuje jejich domnělé pocity a zážitky (dílo: Mata Hari).