Sonet za ztracené lásky
Pro lásku zemřít bych dokázal snad
přec bez lásky samotou umírám již nyní
pietní náhrobek do příchodu zimy
z touhy své navrším na každý pád.
Do stránek herbáře ukládám list
výsměšné requiem v usedavém rytmu
když večer podzimní uvrhne mne v skrytu
do ticha vzpomínek, v nichž teskné je číst.
Milenek v životě já oplakal již desítky
krásou tak zmámený vzdával jsem se všeho.
Co v srdci uzrálo, zplanělo vždy bez výtky.
Snad chtěl jsem příliš znát a pochopit z čeho
mé sítě souznění rozpadnou se do nitky?
Říkáte z úmyslu? Z jakého že, z mého?