Tištěné časopisy a stoupa času
![periodika-perex](http://www.nekultura.cz/images/2010/vytvarne-umeni/duben/periodika-perex.jpg)
Jak dnes vypadá trh s tištěnými časopisy o výtvarném umění? Tuto otázku si možná čtenář Nekultury běžně neklade, je ale zajímavé tento fenomén nahlédnout v době, která je pro něj možná zlomová. Oslabení pozice klasických novin a časopisů na trhu informací je nevyvratitelný fakt. Zdá se, že souboj s elektronickými médii nemohou vyhrát: ruce jim svazuje časové zpoždění dané tiskem a distribucí, nohy jim podráží finanční krize. Podívejme se na situaci v české kotlině blíže.
![periodika-1](http://www.nekultura.cz/images/2010/vytvarne-umeni/duben/periodika-1.jpg)
Tvrdá data týkající se prodejnosti časopisů informujících o aktuálním výtvarném dění sehnat nelze. Kancelář ověřování nákladu tisku ABC ČR sleduje v současnosti pouze dvě periodika o fotografii (PHOTO life a DIGIfoto) a pokud nepočítáme širokospektrální Reflex, ostatní časopisy zaměřené na výtvarné umění jsou neauditované. Pohledem do jiných oborů se ale rychle přesvědčíme, že tiskové náklady klesají nebo stagnují prakticky všude, ať už jde o magazíny o automobilech, počítačích a informačních technologiích nebo tzv. společenská periodika. Markantní je pak pokles u denního tisku. Samozřejmě existují výjimky z pravidla (Reflex), těch je ale málo a časopisy věnující se výtvarné scéně mezi ně nepatří. Jen pro srovnání: časopis Umělec uvádí počet výtisků 2 000 kusů, PHOTO life asi 10 000 kusů.
Dalším nepřímým ukazatelem je pak klesající periodicita, s jakou časopisy vycházejí, a konečně i zánik mnohých z nich. První vlna ukončení vydávání nastala právě na počátku tohoto desetiletí. Přestaly vycházet hned dva časopisy s dlouholetou historií: časopis Výtvarné umění založený v roce 1950 skončil své obnovené fungování po šesti letech (1996), Umění a řemesla pak po 43 letech v roce 2000.
Ve stejné době však bylo založeno množství nových titulů na nejrůznějších platformách. Vedle klasické novinářské (např. Divus, Detail) je tu iniciativa galerií (Prostor Zlín založený 1992 nebo plzeňský Pars pro toto vycházející od 2002), studentů výtvarných oborů vysokých škol (Bazar FF UK, Korpus VŠUP) a různých spolků (př. revue Život Umělecké besedy). Životnost ani jednoho ze studentských časopisů nepřesáhla čtyři roky, mladá generace se pravděpodobně rychleji sžívá s internetem a napříště bude své vydavatelské pokusy směřovat právě tam.
Zvláštní kategorii tvoří tzv. revue
vyznačující se širším tematickým záběrem napříč všemi kulturními
žánry, větším rozsahem a nižší periodicitou. Tradicí čítající
čtvrtstoletí se může pochlubit Revolver revue, Labyrint revue vychází od
1997, nejmladší je osmiletý Protimluv. Méně štěstí potkalo jejich
další sourozence: revue Artur (2000–2002) a Revue art (2004–2009), které
skončilo (jak jinak než z finančních důvodů) právě vloni.
Časopisy informující o výtvarném umění se zaměřují většinou na volné umění (v zúženém pohledu obraz, socha, video). Dalším oblastem se věnují speciální tituly: fotografii umělecky zaměřený Fotograf nebo více uživatelsky profilované PHOTO life a DIGIfoto, architektuře pak ERA 21, Architekt, Zlatý řez.
V současné době můžete kromě
výše zmíněných sehnat čtrnáctideníky A2 a Ateliér, měsíčník
art&antiques, dvouměsíčník Umění, čtyřměsíčník Sešit pro
umění, teorii a příbuzné zóny a občasník Umění. Časopis Umění
ústavu dějin umění AV ČR vycházející nepřerušeně od roku 1953 je
zaměřen na starší umění. Specifické je i postavení Sešitu pro umění,
teorii a příbuzné zóny, který v roce 2007 začalo vydávat
Vědecko-výzkumné pracoviště AVU v Praze. Oba časopisy zřejmě nebudou
mít takové problémy zachovat svoji existenci jako ostatní, protože jejich
vydávání zastřešuje instituce financovaná z velké části ze státního
rozpočtu. Naproti tomu časopis Umělec, vydávaný bez jakékoli finanční
pomoci ze strany státu, jen stěží odolává tržním tlakům. Přitom jde
o titul výjimečný svým obsahem i orientací (v několika jazykových
mutacích přibližuje umění střední Evropy ostatnímu světu). Umělci
založenému v roce 1997 postupně klesá periodicita: v uplynulých dvou
letech se prodloužila na půlroční. Důvodem byl samozřejmě nedostatek
peněz. Ateliér si svou roli informačního servisu drží už přes dvacet
let, art&antiques se profiluje spojením starého a nového umění, A2 zase
širším kulturním záběrem.
Mezi vývojem trhu klasických tiskovin a
médiem internetu panuje nepřímá úměra. Fakticky s počátkem nového
století a s jeho masovějším rozšířením počal i pokles objemu prodeje
tiskovin. Tolik propíraná finanční krize se zdá být jen akcelerátorem
již dříve započatého procesu. Firmy šetří, kde se dá, tedy i na
reklamě – hlavním zdroji financí většiny vydavatelů. Zároveň klesá
kupní síla obyvatelstva, což spirálu klesajícího prodeje dál
roztáčí.
Zatím se zdá, že definitivní přesun tištěných periodik na internet je jen otázkou času. Aktuální zpravodajství se na internet už z velké části přesunulo. Situace se však může změnit v okamžiku, kdy přístup k elektronickým článkům bude zpoplatněn. Zejména u časopisů, jejichž obsah neztrácí aktuálnost ihned po vydání, lze sázet spíše na to, že jejich tištěná forma zůstane zachována.