Alžběta Diringerová – První výstava
V galerii Velryba je do 18. března otevřena příjemná, pocitová výstava studentky FAMU Alžběty Diringerové. Ve sklepních prostorech na dně velrybího břicha nalézáme maličký osobní vesmír a prožíváme něžnou meditaci nad dětstvím a jeho postupnou transformací v dospělost při současném zachování citlivé dětské optiky. Ačkoli je zde instalováno minimum objektů, jejich působení a rezonování je však o to silnější.
Lidská duše je široká krajina, ve které je prostor pro mnoho různých komůrek. V jedné takové se nalézá naše dětství, několik let, která bývají chápána jako klíč k celému životu. Když dětství skončí, docela klidně se vtěsná do několika obrazů, vůní, vzpomínek (a zároveň je jaksi nekonečné). Každé dětství je osobní, a zároveň se při jisté abstrakci může stát obecně platným, sdíleným zážitkem, podobnou, dětskou optikou, kterou si při jisté snaze můžeme nést celým životem.
Jakákoli tvorba je podmíněna především otevřením se – či neuzavíráním se. Jejím nezbytným východiskem jsou doširoka otevřené oči a duše, něžné zacházení s vlastním nitrem a udržování osobní citlivosti – tedy částečné zachování dětství na věčnost.
První výstava Alžběty Diringerové v galerii Velryba je komorní (ne však malou), něžnou, hřejivou projekcí dětství a přechodu do dospělosti. Sestoupením do sklepa sestupujeme nejen k Alžbětě, ale také sami k sobě, a společně s Alžbětinými roky zde potkáváme roky své, odemykáme se prostřednictvím zážitku výstavy.
Pocity, které výstava vyvolá, mohou
být u každého jiné, ty své shrnuji takto: Jsem dítě – dítě ze mě
nikdy nezmizí – dospívám – ale – jsem obrazem svého dětství –
kotví mě – rezonuje ve mně – natahuji se k budoucnosti – hledám a
nacházím.
V úvodu článku jsem naznačila, že expozice obsahuje jen několik objektů. Dlouho jsem o tom, proč je výstava tak skromná, přemýšlela. Napadalo mě, co by se dalo přidat, nakonec jsem ale nabyla jistoty, že výstava je nejlepší právě taková, jaká je. Není doslovná, vtíravá a nezahlcuje, naopak ve své střídmosti působí uvolněně, osobně a univerzálně zároveň a prosta jakékoli křeči – o t e v í r á…
Galerie Velryba, Opatovická 24, Praha 1, otevřeno po–pá 12–21, so 11–21; výstava je otevřena do 18. března 2010
