Bytosti odnikud (MG Brno)

Premiéru si výstava odbyla v Galerii hlavního města Prahy. Můžeme litovat, že do Brna se dostala jen část (zhruba třetina) obrazů vystavených v hlavním městě. Důvodem není nic jiného než omezené prostory Uměleckoprůmyslového muzea. Malý katalog, sloužící jako průvodce návštěvníka po galerii, byl původně určen pro výstavu v Praze a obsahuje tedy i popisy částí výstavy, které se v Brně nevyskytují. Čísla jednotlivých tematických oddílů navíc – z výše zmíněného důvodu omezené kapacity – nejdou chronologicky za sebou. Takže je nutné v katalogu trochu listovat.

Kurátoři tentokrát sáhli do vod zcela netknutých, takřka zapovězených a zapomenutých. Pro mnohé objevují část výtvarné kultury, která byla historiky umění a výtvarnou kritikou opovrhována a záměrně opomíjena. Nutno ale ihned dodat, že záměrem kurátorů nebylo tuto tvorbu rehabilitovat, nýbrž upozornit na vazby mezi akademickou malbou a moderními dějinami umění, a snaha zasadit je do původního kontextu.

Výstava je rozdělena podle určitých ikonografických okruhů: akademický a salonní akt, alegorie, mytologie a plenérový akt, politický portrét atd. Plátna jsou vystavena tapetovitým způsobem, někdy i ve třech řadách nad sebou, čímž je odkázáno na historický způsob prezentace výtvarných děl. Prvkem, který osvěžuje a zároveň zasazuje obrazy do nového kontextu, jsou projekce dobové komerční fotografie, ilustrací a filmových sekvencí, tedy žánrů blízkých popkultuře. Jde například o ukázky z filmů Náš prezident, Pohádka máje, Uličnice, fotografie ze studentského ateliéru, ateliéru Langhans nebo ukázka z Pražského ilustrovaného zpravodaje.

Je tedy načrtnuta jakási vývojová linie s počátkem v akademické malbě poslední třetiny 19. století, jejíž postupy jsou v první polovině 20. století převáděny do užitkového umění (fotografie, ilustrace, film); kolem poloviny století minulého jsou to pak malíři z akademií, kteří se často vrhají na tvorbu poplatnou komunistickému diktátu. Akademická malba první poloviny 20. století se tedy jeví jako kořen dnešní popkultury, a to je souvislost bezesporu překvapivá.

Výstavě nelze po obsahové stránce nic vytknout. Kromě několika jmen jako Vojtěch Hynais, František Ženíšek, Václav Brožík, Jakub Obrovský, Max Švabinský, František Kupka nebo Luděk Marold se jedná v podstatě o neznámé autory. Tvorba některých učitelů na akademii byla ovlivněna pařížským salonním stylem. Také zde nacházíme dozvuky impresionismu, secese a jiných směrů. Změnil se však umělecký cíl. Zobrazování aktu se přiblížilo přímočaré erotičnosti, alegorické, mytologické náměty byly obsahově ochuzovány a dekoratizovány a jednotlivé náměty vzájemně splývají. Přestože by bylo možné, a zřejmě poprávu, označit některé kusy za lascivní, podbízivé, skupinové výjevy pak za selankovité, najdeme mezi nimi kusy, v nichž se uchovala poetika doby minulé, například v některých obrazech zmíněného Vojtěcha Hynaise.

Pro lepší pochopení souvislostí a komplexity problému je vhodné přečíst si onu doprovodnou brožurku. Dozvíte se tam třeba, že oproti očekávání nebyla objednavatelem těchto obrazů buržoazie, ale převážně šlechta, protože malířské portréty byly nákladem a tudíž dokladem společenského postavení. Výstava tak slouží jako odrazový můstek pro rozvinutí debaty na toto téma, k čemuž by měla přispět i beseda s názvem Diskuse u kulatého stolu pořádaná galerií v rámci doprovodného programu.

Uměleckoprůmyslové muzeum Moravské galerie v Brně, Husova 14, 27. 3.–7. 6. 2009; kurátor: Yvona Ferencová

http://www.moravska-galerie.cz/…sti-odnikud/