H-P. Feldmann: FOTO aneb Kýč, individualita a výhledy z okna…
Jak pravidelní čtenáři NeKultury vědí, mou specializací není výtvarné umění, ale divadlo. Souhra okolností mě však donutila na jeden týden převzít tuto rubriku od mého neskonale erudovanějšího kolegy Poláčka a tak jsem dumal, který obor výtvarného umění by nebyl nad moje síly. Vyhrála fotografie, a tak jsem se, nic netuše, vydal na svou první výstavu konceptuální fotografie v životě.
V rozložení instalací (neboť ono vystavované nebyly opravdu fotografie, ale instalace z fotografií) po třech patrech velmi interesantního prostoru Langhans galerie jsem neobjevil žádný systém, snad kromě přibližné časové posloupnosti od nejstarších děl v přízemí po nejnovější v druhém patře. To však pravděpodobně nebylo způsobeno neochotou kurátora Karla Císaře najít nějaký jiný klíč, ale jeho absencí. Opravdu, na prokouknutí většiny Feldmanových triků stačí projít si nejstarší díla v přízemí. On je ten trik v podstatě jen jeden a tím je tvoření sérií fotografií.
V nich zkoumá povětšinou dva základní problémy, a těmi jsou kýč a otázka individuality. Například nad sérií západů slunce se nabízí otázka, jestli může některé téma být a priori kýčem, a u série fotek „Nedělní obrazy", (černobílá sítotisková reprodukce reklamních fotografií typu „koťátko" a „milenci pod lunou") se problematizuje, zda je nedokonale technicky provedený kýč ještě pořád kýčem. Téma individuality zobrazuje například série „Všechny šaty jedné ženy", či aspoň pro mě nejpůsobivější instalace celé výstavy, „A pound of strawberries", do češtiny přeloženo jako „půl kila jahod", ve které je ono půlkilo vyfoceno po jedné každé jahodě – všechny jsou ve své podstatě stejné, a přece je každá jiná.
Poněkud problematické jsou časosběrné série, které zřejmě v době vzniku působily objevně. Rozhodně se v nich dá tušit snaha o zachycení detailu ze života hraničící až z voyeurstvím, ale v dnešní době digitální fotografie je tento formální princip poněkud okoukaný.
Vystavený výsek z Feldmanova díla rozhodně nebude pro každého, a to ne proto, že by kladl příliš náročné otázky, ale spíš proto, že není většinou v prvním plánu esteticky zajímavý. Ani technická stránka mnoha fotografií není úplně bezchybná. Přesto stojí za to výstavu vidět, a pokud se vám povede oprostit se od fotek mnohdy technickou kvalitou hraničících s momentkami z dovolené, můžete si odnést vcelku silný intelektuální zážitek. A když budete koukat z oken na okolní dvorky a do Františkánské zahrady, dostaví se i zážitek estetický.
Trvání výstavy: 10. 1.–25. 2. 2007
Vstupné: 60,- dospělí/ 30,- studenti
Katalog: 290,- (pokud vás výstava vysloveně nezaujala, nemá cenu do něj investovat)