Magdaléna Šťastná Pavlíková fotí pro radost
Narodila se v roce 1981. Vystudovala Obchodní akademii v Hradci Králové a po studiích nastoupila na pozici ekonomické asistentky, kterou vykonává dodnes. Miluje tanec, kterému se v dětství profesionálně věnovala. Zbožňuje svého psa. Nedávno si pořídila iPad a stala se z ní vášnivá čtenářka, díky e-knížkám, na kterých ulítává. Spoustu volného času jí také zabírá hasičský kroužek, kterému šéfuje. Žije a tvoří v Hradci Králové. Magdaléna Šťastná Pavlíková. Žena, která není šťastná jen díky příjmení svého muže, ale především díky své vášni k fotografování.
1. Co bylo tím prvním impulsem, který tě přivedl k fotografii? Vyrostla jsi v prostředí, které tomu nahrávalo? Nebo si tě focení našlo samo?
Dalo by se říct, že fotografování mám v genech. Doma jsme měli fotokomoru, takže spoustu času jsem v dětství trávila s taťkou při vyvolávání fotek. Ráda jsem pozorovala, jak obrázky začínají vystupovat, jak fotografie získává tvář a konečnou podobu. Nedávno se mně dostalo do rukou staré rodinné album a překvapilo mě, že tam nebyly pouze takové ty fotky, kdy se rodina nastrojila a šla k fotografovi, ale i spousta momentek. Dozvěděla jsem se, že dědeček měl doma fotoaparát, což kolem roku 1940 nebyla úplně běžná věc, takže láska k fotografii je v naší rodině asi skutečně hluboko zakořeněná. Už na základní škole jsem dostala malý obyčejný kompakt na kinofilm a moje vášeň pro focení začala. Postupně se mně dostala do ruky klasická zrcadlovka a u ní jsem objevovala možnosti fotografie. V roce 2006 jsem asistovala při focení svatby, no a to byla asi hlavní událost, která mě přivedla ke kouzlu, které focení nabízí, tj. k jedinečné možnosti zachytit emoce.
2. Jak bys charakterizovala svou fotografickou práci?
Fotografování pro mě v první řadě není práce. Je to veliká záliba, vášeň a relaxace. Pokud fotím na zakázku, tak je to pro mě svým způsobem i výzva. Výzva zachytit ten správný okamžik a výraz.
3. Co tě baví fotografovat nejvíce – krajinu, architekturu, lidi, děti, zvířata, zátiší…?
Nejraději asi fotím děti a různé události, které člověk zažívá. Nemám přímo ráda klasickou portrétní fotografii, při které si fotograf svůj objekt přesně nastaví. Raději mám, když se lidé chovají přirozeně a mým úkolem je zachytit ten správný moment. Z obyčejných událostí vytvořit jedinečnou fotografii.
4. Kde a z čeho čerpáš inspiraci k tvorbě?
Z každodenního života, snažím se vnímat energii a krásu, která nás obklopuje. V momentě, kdy mám foťák na krku, najednou jako bych viděla mnohem víc. Vnímám sebemenší detaily, ať už v přírodě, v architektuře, anebo náladu a vztahy, které mají a prožívají lidé, které fotím.
5. Máš nějaký umělecký vzor? Nějakého fotografa/fotografku, nebo umělce z jiného oboru?
Přímo jeden konkrétní vzor nemám, ale ovlivňuje mě mnoho umělců z různých oborů. Od starých malířských mistrů přes klasickou hudbu až třeba po současné fotografy nebo spisovatele.
6. Co tě na umění všeobecně fascinuje a co miluješ na fotografii?
Na umění mě fascinuje, že jsou díla, která jsou věčná, která oslovují další a další generace lidí. A co miluji na fotografii – asi hlavně to, že dokáže zachytit okamžik, který se už nemusí opakovat, ale díky fotografii nám zůstane navždy.
7. Kolik času fotografování věnuješ?
Fotografování je mojí součástí. Lidé v mém okolí jsou už zvyklí, že kamkoliv jdu, vždy mám s sebou foťák a snažím se vše zdokumentovat.
8. Jaké je tvé životní motto?
Nevím, jestli je to přímo životní motto, ale mám ráda tvorbu Paola Coelha a jeden jeho citát mám zvlášť ráda: „Je jen jedna věc, která znemožní dosáhnout svého snu: strach z neúspěchu.“
9. Kdybys měla říct jedno místo, jednoho člověka a jednu situaci, kterou bys chtěla zvěčnit svým objektivem, co/kdo by to byl?
Jednu konkrétní situaci a osobu mám, ale raději bych si ji nechala pro sebe. A obecně bych chtěla dál svými fotografiemi dělat radost dalším lidem. To je pro mě ta největší odměna, když vidím, že se moje práce líbí a že jsou lidé spokojeni.
10. Co bys chtěla vzkázat čtenářům Nekultury?
Každý člověk v něčem vyniká. Jeden umí malovat, další zpívat, další peče vynikající dorty a někdo třeba vyšívá nebo je to domácí kutil. Přála bych každému, aby si svůj způsob realizace a radosti našel a držel se ho, bez ohledu na to, co si o tom myslí druzí. Dělejte věci, které vás naplňují, a vnímejte všechnu krásu okolo nás.