Miro Tomáš Záhořík Šarközi: JSTE SRDEČNĚ ZVÁNI DO ČASOPROSTORU VLASTNÍ LÉČIVÉ KREATIVITY!
Trutnovský rodák Miro Tomáš Záhořík Šarközi vystřídal za život řadu povolání. Především je však expresivním malířem. Je absolventem pětiletého výcviku v psychodynamicky a hlubinně orientované psychoterapii SUR s arteterapeutickým zaměřením a aktivním členem projektu BUYFEEL, který se zaměřuje na podporu rozvoje a hodnoty umění. Vede tedy arteterapeutické workshopy a semináře a kurzy expresivních výtvarných technik s arteterapeutickým přesahem. Jeho zatím poslední výstava je k vidění v baru-galerii Cuba Libre v Hradci Králové a byla zahájena 21. května vernisáží a úvodním slovem kurátorky Martiny Vítkové. Autor výstavy se uvedl doutníkovým tancem s konkrétním jazykovým doprovodem Beat Generation na hudbu Petra Vyšohlída.
1. Co bylo tím prvním impulsem, který vás přivedl k výtvarnému umění?
Myslím, že prvním impulsem byla nevědomá potřeba dítěte, které už umí držet v ruce tužku, uchopit svět tak, jak na něj působí – přivlastnit si ho – stát se spolutvůrcem – zapamatovat si a porozumět. Nejspíš se to pojilo s nějakou genetickou dispozicí nebo darem z transpersonálního prostoru, který můžeme nazvat Bohem či Universem. Každý má tento dar, i když třeba v jiné formě než v puzení k výtvarnému sebevyjadřování – je jen na nás, jestli ho v sobě objevíme – pokud se to nestalo takto spontánně již v dětství. Posléze (asi od šesti let) jsem navštěvoval výtvarný kroužek, jak se tehdy říkalo, který vedl královéhradecký malíř Otto Kleček. Moji adoptivní rodiče zřejmě usoudili, že bude lepší tuto moji nekontrolovatelnou impulsivní potřebu usměrnit a ušetřit si tak práci s obnovováním nátěrů stěn a s renovací nábytku.
2. Jak byste charakterizoval svoji tvorbu?
Jako lyricko-brutální expresi – další interpretace a posouzení své tvorby přenechám kunsthistorikům. Pro mě je důležité spojovat prvky poezie a naturální životní zkušenosti, protože jsem přesvědčen, že jedině tak mohu předat svou vizualizovanou invenci prostřednictvím barev a plátna.
3. Jaké poselství vkládáte do svých obrazů a čím jsou jedinečné?
Kolik je lidských bytostí na této planetě, tolik je pohledů na svět a to, co je za ním. Tuto informaci chci prostřednictvím svých obrazů sdělit. A vlastně tím vyburcovat v divákovi touhu nahlížet na skutečnost opravdu svobodně a s využíváním potenciálu jeho smyslů skrze emoční prožitek.
4. Jak byste charakterizoval člověka, pro kterého jsou vaše díla určená?
Ten, kdo chce vědět víc o možnostech vizuálního vnímání a komunikace. Kdo se nebojí vstupovat do prostoru vlastního nevědomí a nechá se inspirovat k většímu sebepoznání a sebeporozumění. A také ten, kdo se chce prostě jen nechat unášet svou intuicí a instinktem a navštívit můj svět imaginace a fantazie.
5. Kde a z čeho čerpáte inspiraci?
Inspirací je samo bytí – v hmotné i duchovní podobě – v jednotě těchto dvou aspektů. To zní asi moc filozoficky, pokusím se to vyjádřit srozumitelněji. V životních situacích, vztazích, příbězích, ve snech, v imaginaci, ve fantazii, v bolesti i radosti, v tom, co je vidět, i v tom, co jen tuším – a mohl bych nejspíš pokračovat – zkrátka, inspiruje mě to, co jsem schopen vnímat a čemu chci porozumět, co ve mně vyvolává pocity a asociace tak silně, že je nemohu ignorovat.
6. Jaký jste vy jako člověk, jaký jako umělec?
Neodděluji tyto dvě polohy, prolínají se samozřejmě a pro mě srozumitelně. Cesta k celistvosti vede přes racionální i emoční zkušenost se sebou a se světem – jsem malíř, básník, tanečník, performer, terapeut, průvodce, zraněný léčitel, otec, manžel, milenec, syn, bratr devíti sourozenců – jsem svobodný, spoutaný, zralý, chybující, moudrý, cynický, soucitný, nemocný, svěží, bezohledný, přátelský, narcistický, vstřícný, neurotický, něžný, netrpělivý, chladný, důsledný, nesrozumitelný, radostný, empatický, nepřístupný, silný, překračující hranice, statečný, trpící atd. … existující muž.
7. Jaké je vaše životní motto?
Nemám žádné jedno motto, které bych byl schopen užívat za každých okolností, protože viditelný i neviditelný svět je plný moudrosti, o kterou lze usilovat. Řídím se tím, jak se vyvíjí moje poznání. Ale pokud by někdo trval na tom, že se mám vyjádřit jednou větou, pak by to byla například slova svatého Augustina: „Miluj a dělej, co chceš!“
8. Máte nějaký vzor?
Nemám rád ten výraz „vzor“, evokuje to ve mně představu, že usiluji být stejný jako on. Raději bych řekl, že mě někdo inspiruje k lepšímu poznání sebe a uskutečnění toho, kým jsem. Ano, takových mužů a žen jsem potkal nebo poznal prostřednictvím psaného i mluveného slova více – v umění, ve filozofii, teologii, vědě, nechci je jmenovat, nechci být s nimi srovnáván, každý má svou jedinečnou cestu, každý jsme jedinečný!
9. Co byste chtěl vzkázat čtenářům Nekultury?
Aby se nebáli hledat svůj střed prostřednictvím jakékoliv tvůrčí činnosti, každý máme v sobě obrovský potenciál k tomuto způsobu objevování svého já. Teprve pak jsme schopni „objevit“ druhé. Jelikož se mimo malování věnuji arteterapii a artefiletice, myslím, že vím o čem mluvím. Expresivní malířské a jiné výtvarné techniky, spojené s reflexí prožitého tvůrčího procesu, i jeho technické modulování napomáhají psychické i fyzické kondici lektora i klientů.
Fotografie z archivu Tomáše Záhoříka
