Okem umělce... (Rozhovor s Petrem Malinou)
![Výtvarník Petr Malina](http://www.nekultura.cz/images/2009/vytvarne-umeni/unor/petr-malina.jpg)
„Kulturní turista“ Petr Malina, malíř čistých a klidných obrazů, hovoří o své nejnovější tvorbě a výstavách, které ho zaujaly. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Na podzim roku 1998 obdržel stipendium na Statliche Akademie der Bildenden Kunste v Karlsruhe, kde studoval v ateliéru profesora van Dulmena. Od března do května 2000 působil na Middlesex University – School of Art, Design and Performing Art v Londýně.
Můžeš trochu představit, čemu se věnuješ, co tě zajímá a jaké jsou tvé inspirační zdroje?
![galerie paul sties kronberg petr malina galerie paul sties kronberg](http://www.nekultura.cz/images/2009/vytvarne-umeni/unor/petr-malina-galerie-paul-sties-kronberg.jpg)
Odpověď je jednoduchá, věnuji se malbě, která mne už přes patnáct let zajímá a fascinuje. Malba mě naplňuje. Našel jsem způsob, kterým mohu sdělovat svoje pocity formou, která je stará stovky let a přitom stále se proměňující a aktuální. Inspirací je pro mě okolní svět, často i cesty do zahraničí, kde je člověk vytržen ze svého každodenního prostředí. Jeho smysly jsou uvolněné a soustředěné v mnohem větší míře na to, co se kolem děje. Samozřejmě mě inspirují také dějiny umění, ale i současné umění a film. Film nemusí být ani nějak zajímavý, ale pokud má člověk výtvarné cítění, může objevit úžasné obrazy i ve „špatných filmech“. Najdeme i filmaře, kteří s obrazem zacházejí velmi poučeně a překračují hranice filmu do jiných oborů, takovým autorem je pro mě například David Lynch, u něhož nacházím velmi silné obrazové cítění.
U koho jsi studoval a co to pro tebe znamená s odstupem času?
Studoval jsem na pražské Akademii v ateliéru Jiřího Sopka a rok jsem byl také v ateliéru Jiřího Davida. U Jiřího Sopka jsem strávil šest let. Byla to v podstatě hodně intuitivní volba. V době, kdy jsem se hlásil na Akademii, jsem příliš uměleckou scénu nesledoval. S odstupem času musím říci, že pokud bych měl volit znovu, neměnil bych. Se Sopkem si maximálně vyhovujeme naturelem, on lidem, které si vybere, dává volný prostor, věří jejich talentu a nechává jim velkou volnost projevu. Je to vlastně hodně intuitivní přístup, který nechce příliš vést, ale spíše „navádět“ k samostatnosti a osobnímu objevování. Důležitým faktorem, který sám Sopko zmiňuje, je i vytvoření silného tvůrčího prostředí, kde se výrazné talenty ovlivňují mnohem více, což jim pomáhá rychleji se vyvíjet a učit se navzájem. A zásadním momentem byl také asistent Igor Korpaczewski. Stejně jako Sopko je silnou vyhraněnou osobností, která už dávno překročila rámec svého asistentského statusu a vytváří s Jiřím Sopkem vyváženou dvojici jakýchsi mediátorů ateliéru. Myslím si, že ateliér malby má v rámci pražské Akademie své nezastupitelné místo. Rok jsem pak také strávil v ateliéru vizuální komunikace Jiřího Davida. Bylo to pro mne příjemné oživení a vyzkoušení si jiného přístupu k práci. Výuka se odehrávala zejména v rámci intenzivních ateliérových diskuzí.
Promýšlíš obrazy dopředu, nebo jsou výsledkem aktuální situace a nápadů?
Kombinuji oba přístupy. První – koncepčnější, při němž už mám vybraný motiv, který příliš v průběhu práce na obraze v kompozici a barevnosti neměním. Snažím se nalézt co nejpřesnější řešení námětu a formátu. V podstatě takto přistupuji hlavně k větším obrazům, v nichž předem promýšlím rozměr ve vztahu k námětu. Pak mám takový živelnější přístup, a to spíše u menších obrazů. Volím motivy, u kterých cítím jejich lepší vyznění na menší ploše. U menších obrazů se také často nechávám unést momentální náladou a pocity a často realizuji věci, ke kterým se autor dostane až v průběhu tvorby. Jsou dílem jakési zřetězené inspirace. Bez předchozí práce se k nim ve své podstatě není možné „promalovat“.
![rothko petr malina rothko](http://www.nekultura.cz/images/2009/vytvarne-umeni/unor/petr-malina-rothko.jpg)
Pracuješ v malbě s fotografií – jakými postupy se dopracuješ k výsledku, jak tvé obrazy vznikají?
Rozhodně ne „apriori“, naopak. Zprvu jsem k lidem, kteří malovali podle fotografií, byl skeptický. Sám jsem v té době (první roky na Akademii) maloval podle svých kreseb. Po určitém čase jsem však cítil nutnost změnit přístup a fotografie mi přirozeně vplula do cesty. Nejprve jsem si z ní vybíral motivy ke svým akvarelům, a z těch se pak inspiroval k obrazům. Moje touha po větší realističnosti mne ještě více fotografii přiblížila. Dnes ji beru jako inspiraci, využívám fotoaparát jako svůj skicák. Zaznamenávám si obrazy, které mne fascinují, a z těch si poté vybírám. Někdy celý motiv a jindy naopak zvolím pouze některé fragmenty, s nimiž dále pracuji.
Jakému tématu se aktuálně věnuješ?
V současnosti zpracovávám několik paralelních témat. Stále mne fascinuje galerijní prostředí, kterým jsem se na svých obrazech zabýval i v minulosti. Druhým takovým větším tématem je město, v jeho spíše perifernějších polohách a nezvyklých pohledech. Nechci to ale ani více specifikovat, protože to stále zůstává ve fázi vzniku, a tak je příliš brzy to více rozvádět. Protože jsem malíř, tedy vizuální umělec, baví mne vyjadřovat pocity a myšlenky obrazy a ne slovy.
![video petr malina video](http://www.nekultura.cz/images/2009/vytvarne-umeni/unor/petr-malina-video.jpg)
Můžeš říci něco o svých výstavních aktivitách?
Každý rok realizuji nějakou samostatnou výstavu. Naposledy na začátku ledna to byla výstava „Večer se blíží“ v galerii 207 na pražské VŠUP. Předtím na podzim to bylo v galerii Paul Sties v Kronbergu u Frankfurtu nad Mohanem. V současnosti připravuji na březen menší projekt do jednoho kolínského prostoru a v červnu bych měl mít výstavu v Chrudimi. Rád bych si také udělal po delší době nějakou větší prezentaci v Praze, ale to je zatím ve fázi příprav.
Sleduješ výtvarné dění v Čechách? Co tě v poslední době zaujalo?
Samozřejmě sleduji, co se děje, ale z minulého roku musím zmínit
spíše zážitky ze zahraničních výstav, které pro mne „přehlušily“
domácí scénu. Nejprve bych zmínil Petera Doiga, jehož v podstatě
retrospektivní výstava prošla několika západoevropskými galeriemi. Shodou
okolností jsem měl možnost vidět jej nejprve na jaře v londýnské Tate
Modern a pak ještě na podzim ve frankfurtské Shirn galerii. Je to naprosto
výjimečný talent, originální malíř, pracující stranou všech
aktuálních tendencí. Pak to byly projekty ve varšavské galerii Zachetta,
polské Narodní galerii, svým pojetím ale bližší německým kunsthalle,
kde v zimě byla výstava polského malíře Willhelma Sasnala a v létě pak
retrospektiva Belgičana Luca Tuymanse. Oba výjimeční malíři pracují
oproti Doigovu intuitivnějšímu přístupu konceptuálněji. Sám Tuymans
patří k jedněm z průkopníků konceptuálnějšího přístupu k obrazu a
Polák Sasnal v tomto duchu pokračuje. Sám dokonce přiznává i inspiraci
o generaci starším Tuymansem, a posouvá to ještě dále například svými
videoinstalacemi. Bylo velmi zajímavé vidět srovnání dvou generačně na
sebe navazujících umělců ve stejném prostoru v rozmezí půl roku.
A nakonec musím zmínit říjnový víkend v Londýně, kde probíhalo
několik veletrhů umění, z nichž dominantní Frieze Art Fair v Regents
Parku bohužel až tristním způsobem několikanásobně převyšuje
„podobný“ veletrh umění pořádaný v pražském Mánesu, a to svojí
kvalitou, velikostí, návštěvností… Dále mě zaujala výstava pozdních
obrazů Marka Rothka, retrospektiva Francise Bacona v Tate Gallery a nově
otevřený naprosto fenomenální prostor nové Saatchi Gallery
s přehlídkou současných čínských umělců, bohužel zase o řád
převyšující podobný podzimní projekt v pražském Rudolfinu. Z Čech,
v minulém roce na kvalitní výstavy podle mého názoru spíše průměrném,
bych zmínil retrospektivu Antonína Střížka v pardubické oblastní
galerii. Tento český malíř je pro mne synonymem generace Tvrdohlavých, ač
k nim nikdy nepatřil. Líbil se mi i projekt „Die Gehilfen“ v Galerii
u bílého jednorožce v Klatovech, pro mne v jedné z nejkrásnějších
českých galerijních prostor. Bohužel nemůžu nezmínit dlouhodobé
zklamání z Národní galerie vedené Milanem Knížákem, a to zejména její
současnou sbírku ve Veletržním paláci, na kterou pomalu dosedá
regionální prach. Svojí současnou koncepcí výstav nemůže konkurovat
srovnatelným galeriím podobného charakteru, a to dokonce ani v rámci
střední Evropy.
Máš nějaký zajímavý kulturní zážitek?
Z posledního roku mimo výtvarné umění mne zaujal film „Až na krev“ a „Rembrandt“ od Petera Greenawaye. Z hudební oblasti pak koncert bývalého frontmana kapely Faith No More Mike Pattona s italskou hardcorově minimalistickou kapelou Zu.