Rozhovor s majitelkou galerie U Zlatého kohouta
![kohout-perex](http://www.nekultura.cz/images/2010/vytvarne-umeni/leden/kohout-perex.jpg)
„Do Prahy jsem přijela z Varšavy. Přivedla mě sem láska,“ říká Mirela Zukal, majitelka galerie U Zlatého kohouta. Sedíme spolu nad hrníčky kávy a já obdivuji malby a objekty v malé „přijímací“ místnosti v úrovni země. Hlavní část galerie se totiž rozkládá dole ve sklepení. Mirela Zukal působí vstřícně a její čeština je okořeněná polským přízvukem.
Jak dlouho už tato galerie funguje?
Otevírala jsem ji v roce 1999, předtím jsem dva roky pracovala na její rekonstrukci. Prostory tu byly zdevastované. A právě rekonstrukce prostoru mě baví a láká. Mám ráda staré věci, staré budovy. První zápis o tomto baráku je z roku 1405.
S prací galeristky jste tedy začala až tady v Praze?
Předtím jsem také pořádala výstavy, ale to bylo pro různé nadace. Teď mám pronajatý tento galerijní prostor, v kterém se zaměřuji na to, co je mi blízké. Tedy hlavně dávat prostor mladým začínajícím umělcům, a také umělcům mimopražským.
Tím se dostáváme k otázce, jaký je koncept galerie U Zlatého kohouta? V čem je jiná než ostatní galerie kolem?
Víte, po revoluci 1989 se všechno změnilo. Střední vrstva Pražanů přestala vlastně chodit do centra Prahy. Já jsem chtěla, aby se sem lidi zase vrátili. Lidi se odcizili a tady se zase najdou. Já nemám vysoké nájmy, takže nabízím prostor právě pro začínající umělce, kteří třeba nemají kde jinde vystavovat. Nedělám tolik výstavy známých akademiků. Když mě tvorba zaujme, může to být třeba výstava neškoleného výtvarníka.
Podle čeho si vybíráte mezi uchazeči?
Prostě že se mi to líbí nebo vidím talent. Taky se setkávám s tím, že začínající umělci jsou nesmělí, potřebují popostrčit a já jim k tomu prvnímu kroku pomůžu. Nejsem vystudovaná ve výtvarném oboru, mám vystudovanou psychologii. Takže se snažím lidi poznat, odhadnout, popostrčit je. Někdy přijde člověk, který ještě nemá svoji cestu nebo není vykreslený, tak mu doporučím nějakou výstavu, aby poznal ostatní umělce, měl srovnání.
Jaká díla vystavujete? Jsou to asi hlavně malby…
Ano, ale snažím se, aby to nebylo jednotvárné. Takže tu jsou i sochy, objekty. Vystavují tu i umělecké školy, keramické kroužky, nebo různá občanská sdružní. Každý rok pořádáme například výstavu romského umění, protože spolupracuji s Olgou Fečovou, vystavují tu umělecké školy, a taky každoročně pořádáme výstavu lidového umění. Paní, kterým je kolem sedmdesáti let, tu vystavují paličkované krajky.
To je tedy široký záběr…
Nuda není dobrá. Proto mám ráda, když se jednotlivé výstavy mění. Jednou je něco pro starší lidi, podruhé zase pro mladé.
A jaké umění máte ráda vy osobně?
Já obdivuji každého, kdo něco umí. Hand-made věci. A v Čechách jsou lidé opravdu zruční. Jak se říká, že „co Čech, to muzikant“, tak to by se dalo upravit na „co Čech, to umělec“. Já šikovnost v tomto směru obdivuju. Jinak mám ráda hlavně surrealizmus, spíš ale Bosche než Daliho. Taky krajiny, holandskou tvorbu. Moderní umění u mě není na prvním místě.
Je zájem o vystavovaná díla ze strany kupujících?
Dřív bylo „Dílo“, tam vystavovali umělci a návštěvník věděl, že tyto díla mají hodnotu. Tam jste mohla přijít a říct: líbí se mi to a to. A věděla jste, že toto dílo už prošlo výběrem, že má hodnotu. Dneska se ale lidi, co kupují umění, nezajímají o něco nového. Kupující přijdou a ptají se mě na pár jmen: Kulhánek, Zoubek apod. Nakupující vědí, že to už jsou staří pánové, tak chtějí honem ještě něco od nich získat. Ti, kdo kupují umění, nepodporují mladé či neznámé umělce, bojí se do nich investovat.
A vy mladé umělce podporujete?
Tak samozřejmě, že tu vystavují i známá jména nebo lidé známí ze showbusinessu. Na takové akce ale neděláme pozvánky, nechceme moc pozornosti bulváru. Ale jinak dáváme prostor právě začínajícím umělcům. Nájem sice není levný, ale lze se nějak domluvit. Třeba pronajmout si jen jednu výstavní místnost nebo zaplnit dvoutýdenní mezeru mezi dvěma výstavami. To víte, kdybych nemusela platit nájem a chod galerie, dělala bych to třeba i zadarmo…
Informace o Galerii U Zlatého kohouta: www.guzk.cz