Rozhovor s Pavlem Göblem I

Gratuluji k vydání vaší literární prvotiny Tichý společník a zeptám se, jak je dnes náročné vydat v české kotlině knihu, která je taktéž debutem?

To nevím. Já nejsem spisovatel a Tichý společník nebyl napsán jako kniha, kterou bych nabízel nakladateli. To by mě nikdy nenapadlo. Příběh byl napsán jako scénář, který kameraman Honza Horáček ukázal našemu společnému známému Danu Podhradskému, tedy majiteli nakladatelství Dauphin, a ten sám projevil přání, abych scénář přepsal do novely, že by jej rád vydal v knižní podobě. Takže v podstatě šlo o opačný postup, než bývá běžné. Takže shrnuto – z mé zkušenosti to náročné není vydat v české kotlině prvotinu.

Kladlo vydavatelství Dauphin zvláštní důraz při rozhodování, zda knihu vydat, na vaši bohatou scenáristickou zkušenost, kterou jste získal při psaní scénářů k snímkům Javorový guláš, Otevřená krajina svobodného muže, Ranní ptáče aneb Pavouci nikdy nespí a Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou, nebo je zajímala pouze vaše kniha a její obsah?

Jsme s panem nakladatelem dlouholetí přátelé, takže si myslím, že u něj hrálo roli asi obojí, ale ve skutečnosti jsme o tom spolu nikdy nemluvili, to my spolu míváme jinačí hovory.

Kniha Tichý společník získala cenu Magnesia litera v kategorii Objev roku za rok 2009. Máte z ceny radost? Napadlo vás již během psaní knihy, že byste mohl mít takový úspěch?

Z ceny samo sebou radost mám. Nestydím se za jistou míru zdravé ješitnosti, je to lidské. A taky si ceny vážím, protože vzhledem k tomu, že kromě hlavní kategorie není honorována, mohla by mít v Čechách jistou prestiž, protože peníze si v téhle „prozáviděné“ zemičce závidíme nejvíc. O tom, jestli bude mít knížka nějaký úspěch, nebo nebude, jsem při psaní vůbec neuvažoval, ono šlo opravdu o radost z toho, že dělám něco pro Dana a on pro mne. Do určité míry se dá říct, že jsem to vlastně nebral zcela vážně, že šlo o takovou vzájemnou legraci – nikdy by nás totiž ani jednoho nenapadlo, že já budu někdy něco psát a on že mi to vydá. A když už, tak šlo spíš o to, že Dan chtěl vydáním knihy podpořit natočení scénáře jako filmu, což by se mohlo zdát, že získání Magnesie může podpořit, ale opak je v Čechách tak trochu pravdou. Najdou se lidé, kteří si pravděpodobně myslí, že vydáním knihy a získáním ceny jsem již autorsky dostatečně uspokojený, tak co ještě otravuju s filmem, skrývají přitom své „češství“ za nesmyslné tvrzení, že film bude těžko lepší než knížka… Tomu se můžu jen smát – je to moje vlastní knížka, napsal jsem ji sám podle svého vlastního scénáře – a paradoxně dochází k tomu, že kvůli jejímu úspěchu mám cestu k filmu hezky „po česku“ ztíženou. To mě tedy při psaní opravu nenapadlo.

Jak jste tedy daleko s pracemi na scénáři pro stejnojmenný snímek? Budete mít možnost si jej zrežírovat?

Scénář je dávno hotový. Teď jsme spolu s mými producenty začali shánět peníze. Režírovat jej budu muset sám, protože nikomu jinému to jeho hlavní hrdina, pan Miroslav Malina, nedovolí. A já taky ne. Mám to v závěti.

Kde jste čerpal inspiraci pro téměř pohádkový příběh odehrávající se na severu Moravy? Nakolik je vaše prvotina autobiografická? Můžete čtenářům prozradit, které postavy mají svůj základ ve skutečných lidech?

Inspiraci jsem čerpal ze života. Ze svého, z lidí a míst, které znám. Hlavní postava Miroslav Malina má ze všech postav nejreálnější základ – ten žije doopravdy, je to můj kamarád a lesní dělník z Horní Bečvy, kde často nárazově pobývám, a ono „filozofování“, kterého se v knize dopouští, má reálný základ v jeho nátuře. Druhá půlka jeho osobnosti, ta hrobnická, je mu naopak propůjčena od bývalého hrobníka z téže obce. Hlavní ženská hrdinka byla zčásti inspirována několika ženami z mého života, zčásti učebnicí psychologie, zčásti pornostránkami a trošku Tori Amos. Ostatní postavy a celá zápletka příběhu je pak už smyšlená.

Chcete se obsahem knihy vypořádat s nějakými vlastními prožitky? Snažíte se, abyste docílil vcítění do myšlení postav, nebo upřednostňujete řemeslnou práci se slovy?

Řemeslnou práci se slovy – to rozhodně ne. To vlastně ani nevím, co je – já opravdu nejsem spisovatel, a když jsem knížku přepisoval ze scénáře, měl jsem při tom podobný pocit jakéhosi déjà vu, jako bych se propadl na základní či střední školu a psal slohový úkol. Prostě jsem se jen snažil co nejpřesněji a nejpoctivěji popsat, co podle mě bylo potřeba popsat, aby si čtenář, pro mě ale pořád spíš divák, mohl představovat mnou předkládanou fikci co nejpřesněji. A to ne proto, že bych se s něčím v sobě vyrovnával já sám – jak říkám, on hlavní pan hrdina žije, jsme kamarádi a baví mě natolik, že jsem si přál jeho postavu, jeho přístup k životu povyprávět ostatním. I když formou smyšleného příběhu, který má snad ve svém spodním proudu obsažen i můj současný názor na úroveň duchovna v současných česko-moravských mozcích, duších a žaludcích.

Jak velkou roli pro vás a vaši tvorbu hraje rituál, náboženství a tabu (jež jsou dle mého nosnými tématy, která hrdiny knihy vzájemně stmelují a taktéž rozdělují)?

Rituál, tabu a víra (nejen náboženská) hrají v mé tvorbě roli tématu této konkrétní knížky, to je zjevné. V podstatě jde o to, že čtyřicet let bolševického přesvědčování, že tyto věci člověk k životu nepotřebuje, na nás evidentně zanechalo stopy, jinak by přece nebylo možné, aby český podnikatel nevěděl, že jeho nejdůležitějším životním úkolem je „výroba“ spokojených zaměstnanců, kteří pak, jsouce spokojeni, nebudou volit nesmyslné partaje. Nemohlo by dojít k degradaci pravice na spolek nenasytných a pro společnost až paraziticky neužitečných lobbistů. Nemohli bychom pak mít za prezidenta karikaturu muže, který má v základu své politiky nemorální tvrzení, že nezná špinavé peníze, tedy muže, který rezignoval na víru ve smyslu cti a morálky; to je prazákladu každého rituálu, tabu a víry, která činí život ve společenství snesitelnější a vůbec možný, pokud je praktikována se zdravou mírou. Tedy ne s mírou, s jakou se šíření své víry domáhají některá současná vyznání na Blízkém východě; o čem můj hrdina rovněž vtipkuje. Pak ona víra rozděluje a činí soužití v globálním společenství nemožným.