Rozhovor s Pavlem Göblem II

Jakým způsobem probíhá váš tvůrčí proces? Jak a čím píšete? Cítíte rozdíl, když píšete přes „kopírák“, nebo jen přenášíte své myšlenky a slova na papír/obrazovku a nenecháte se v žádném případě ničím a nikým ovlivnit?

Nejdřív musím všechno kolem sebe, pokoj, až obsedantně poklidit, pak jím, pak spím… a za týden zapnu počítač. Na stroji přes kopírák, to bych psát nemohl, při množství překlepů a chyb, které dělám, bych se asi uvztekal škrtáním a nikdo by to po mně nepřečetl. Ovlivňovat se, kromě svých představ (ovlivněných celou mou zkušeností), nechám hlavně hudbou, kterou při psaní poslouchám.

Odpočíváte u psaní, nebo odpočíváte od psaní?

Obojí je pravda. Záleží na míře. Když natáčím a mám kolem sebe blázinec celého štábu, sním o samotě a psaní. Když dlouho sedím na zadku, sám před počítačem, mívám chuť užít si lidí.

Konzultoval jste s někým v průběhu prací na knize její děj, nebo jste měl jasno od počátku do konce?

Jak se to vezme. On nejdřív vznikal scénář a tam jsem spolupracoval s dramaturgem, dal jsem ho ke čtení Petru Jarchovskému. Ten mi poradil, ať vyndám jednu dějovou linii, že jich je tam až moc, a udělám z ní samostatný příběh. Poslechl jsem ho, i neposlechl zároveň – jednu z linií jsem vyndal, ale jinou, než navrhoval on. U knížky už jsem se pak neradil s nikým. Což bylo oproti filmu úžasné, skvělý zážitek – nikdo vám do toho nekecá a celá věc je jen ve vašich rukou, všechno je podle vás. Snad proto má ta věc i jistý úspěch. Má jednoho pána. To se filmům, bohužel, stává málokdy. Často je na nich vidět zásahy producentů – a to, při vší úctě, nejsou autoři, nejsou vyučení spisovatelé příběhů a nerozumí jim, je to smrt současného českého filmu, mají lví podíl na podbízivé blábolivosti téměř všeho, na co šáhnou. Jako by vyučený pokladní v krejčovství tvrdil, že začal dělat střih na šaty, nebo rovnou šít; případný dobrý výsledek takovéto činnosti by byl spíš výsledkem náhody než pravidlem.

Přemýšlíte o nové knize? Pokud ano, můžete alespoň vzdáleně říci, o jakém tématu by mohla pojednávat?

Ano. Začal jsem psát nový scénář. A jeho synopsi si zase přečetl pan Dauphin a zase chce, abych to přepsal. Takže to rovnou píšu jako knížku, a teprve pak z toho udělám scénář. Jednak protože tento postup je míň pracný, jednak proto, že psaní knihy je svobodnější, jak už jsem řekl, a také je to činnost poctivější a hlubší než psaní scénáře. Kniha je definitivní útvar a scénář polotovar. Takže existuje slabá naděje, že když se povede knížka, scénář už pak nezvrtám. Jinak bych víc zatím neprozrazoval, snad jen že půjde z části o přepis jedné staré pohádky, zčásti o politické sci-fi o tom, že všeobecné hlasovací právo byl při současném stavu vzdělání a morálky (ve všech vrstvách) omyl.

Dostáváte nabídky od vydavatelů na vydání další knihy?

Ano. Kromě výše zmíněné věci jde ještě o mou vlastní pohádku Kovář z Podlesí. Ta teda byla napsána dřív jako scénář. Již jsme na něj s mými producenty dokonce dostali grant a příslib koprodukce ze strany České televize. A v současné době schází dosehnat zhruba dvě třetiny rozpočtu, takže když všechno klapne, měli bychom počátkem příštího léta začít natáčet.

Můžete alespoň obrazně konstatovat, zda jste si napsáním knihy nějak finančně přilepšil? Můžu. Nepřilepšil. Mám slíbeno 10 % z každé knížky na 1 000 prodaných kusů – a teď to začíná vypadat, že se prodá 1300 kusů. Takže něco symbolického dostanu. To není dáno lakotou kamaráda nakladatele, ale stavem mysli lidí, kteří rozhodují o kultuře u nás, v naší době – literaturu v postatě odepsali. Čtoucí lidé totiž víc myslí a jsou kritičtější k politikům, což se jim nehodí, takže raději podporují a ovlivňují média, kterými se dá vychovat bezduchá masa, to je televize. Tito lidé mají přímý vliv na klesající duševní a eticky morální úroveň jejich vysílání. O umělecké nemluvě. Umění totiž dokáže v mysli otevírat dveře ke srovnávání jevů a faktů, spoluvytváří schopnost samostatně a kriticky myslet, a to se politikům nehodí. To dá rozum.

Neplánuje se dotisk? Prvotní náklad činil 800 kusů, jestli se nemýlím.

Ano. Dotisk již proběhl. Když to spočtete podle dat z předchozí odpovědi, vyjde, že dotisk byl 500 kusů. Ale už je, údajně, zas rozprodaný.

Nemáte v plánu objet republiku a pořádat besedy se čtenáři, veřejná čtení?

Já ani ne. Docela se při tom stydím a nedělám to úplně nejraději. Občas mě někam pozvou, tak jdu, beru to jako reklamu pro Dauphin a on si to zaslouží, takže to udělám, ale sám se tomu spíš vyhýbám.

Jak hodnotíte kritiky v médiích (ať negativní, či pozitivní)? Přikládáte jim určitý význam, nebo je nepovažujete za směrodatné pro svou práci?

Co se knížky týká, tak byly jen pozitivní. Takže to mě vlastně nikam neposune. To mě jen potěšilo. Směrodatná kritika může mít smysl. Bylo by hloupé a nepravdivé tvrdit, že ne, že vás to, co někdo o vaší práci prohlásí, neovlivní. Ale s mírou. Ve filmu u nás například smysluplná kritika v současné době neexistuje. Jedná se většinou jen o vtipné postřehy a bonmoty, vyjádření osobního vkusu a názoru a vztahu k autorům, nebo, což je nejhorší, o skrytou reklamu; takže ji vlastně už několik let nečtu.

Dá se psaním v naší malé zemi uživit?

Nevím. Nezkoušel jsem to. Ale spíš ne. Jde jen o několik málo šťastlivců. Jinak to souvisí s tím, co jsem řekl o lidech, kteří o tom, kolik prostředků se do literatury u nás investuje, rozhodují. Na velikosti země, obávám se, při tom nezáleží.

Díky za vaše odpovědi, ochotu a čas.

Foto: www.fra.cz