Rozhovor s Ladislavem Karpianusem o Kryštofovi a jiných radostech
Při příležitosti nového přírůstku do rodiny, knihy Kryštofův Vzdušný zámek, jsem vyzpovídala novopečeného tatínka, nám všem dobře známého Ladislava Karpianuse. Vzhledem k dlouholeté známosti jsem mohla přeskočit oficiální entrée a dívčí stydlivost a směle jsem se pustila k jádru věci – rozboru vrtošivého dítka. A že vznikl rozhovor poněkud uvolněný, inu, láteřit nad potomky se vyplácí až v pozdějším věku, pro teď jsme se radši jen radostně rozplývali. Tak snad trochu té uvolněné atmosféry přeneseme i na vás!
Co kdybys mi na úvod odpověděl na zcela banální otázku, jak se má takový autor několika knih, navíc s čerstvou novinkou v poličce, několika rozdělanými kousky a zajištěnou budoucností u Albatrosu?
Popravdě? Před nedávnem jsem měl týden plný depresí. Mám nápad na další povídkový román z prostředí intru, kde jsem i já vyrůstal. Neustále jsem ten nápad odkládal, neměl jsem čas, někdy kvůli práci, někdy kvůli přítelkyni – on se vždycky nějaký ten důvod najde. Ten nápad ve mně pořád hnil a jeden den už jsem vybouchl. V práci jsem se choval na pěst, stejně jako doma. Takže jsem si už všechno potřebné zařídil. Za dva týdny odjíždím do Plzně, kde se budu potulovat po intru, kolem něj, po hospodách, kam jsem kdysi chodíval, bavit se se studenty a vychovateli a psát konečně knihu… S tímhle vědomím už mi je zase báječně.
To ráda slyším! Ale pojďme se tedy vrhnout na Kryštofa. Kniha je plná odkazů na Bibli. Vycházel jsi z ní cíleně, anebo to tak v průběhu psaní zkrátka vyšlo? Říkám si, že v příběhu, ve kterém se vytváří nový svět takřka od prvního kamínku, se Bible přímo nabízí.
Cíleně ne, to vyvstalo z textu až po delší době. Já se tomu popravdě ze začátku dost vyhýbal, ke křesťanství mám totiž velice zvláštní vztah plný respektu, ale i odtažité shovívavosti, kterou často chovají lidé třeba k naivním dětem. Navíc Bibli neznám zas až tak důkladně, nikdy jsem ji celou nečetl, jen určité pasáže, zbylé příběhy znám jen z vyprávění… Víc než o odkazy na Bibli mi šlo o odkazy na všeobecně zakořeněné principy, které Bible reprezentuje.
Autostylizace do Kryštofa, hlavního hrdiny knihy, bude veliká, když jsi jeho jménem napsal i poděkování.
Autostylizace je veliká, chvíli jsem se jí bál, ale když se ohlédnu zpět, často mi pomohla při psaní pasáží, ve kterých jsem na nějakou dobu uvízl, a nevěděl, jak dál. A co se týče poděkování v knize, to je tak trochu finta. Maličko jsem cítil, že rodina, kamarádi, případně mé bývalé ženy mohou čekat, že se najdou v poděkování. A věř, že seznam lidí, kterým bych rád poděkoval, by byl opravdu velký. Ale to by každého nudilo, tak jsem to udělal symbolicky za Kryštofa a teď budu muset vymýšlet, jak se z toho zase vyvlíknu v další knize.
Přijde mi, že sis v postavě Kryštofa splnil některé své sny. Cestu na Island, hru na klavír. Dá se říct, že sis tou postavou vlastně udělal radost? Já bych si došla koupit boty, ty sis napsal postavu.
Přesně tak! Radost si dělám nejen tou postavou, ale celkově psaním. Představuju si, jaké by to bylo na Islandu, vlastně si u psaní definuju své sny, které se čas od času snažím plnit – nedávno jsem třeba začal skutečně hrát na klavír. Stejně tak mi psaní pomáhá často analyzovat sebe sama, svou minulost, své chování, chyby atd. Je to svým způsobem zábavná terapie.
Přemýšlel jsi při psaní nad tím, jak staří čtenáři budou Kryštofa číst? Myslím, jestli ses tím nechal ovlivnit např. při výběru jazykových prostředků či témat.
Kryštofův Vzdušný zámek je jak pro děti, tak pro jejich rodiče. Bylo těžké vymyslet nějaký kompromis, ať už po obsahové nebo formální stránce. Rozhodl jsem se, že stejně jako se kolem Kryštofa, který se chce především bavit, děje spousta věcí, kterým nepřisuzuje důležitost a přechází je, budou i v knize takové „vsuvky pro dospělé“, které ale budou pečlivě schované a dětskému čtenáři tak neuberou na konečném zážitku z knihy. Horší to bylo s výběrem jazyka. Nakonec jsem se rozhodl pro trochu archaičtější formu, kterou osvěžuji dětskými dialogy.
Pánové si rádi své ego navyšují různými číselnými údaji. Máš tudíž přehled, kolik kusů Kryštofa se již prodalo?
Tak to určitě také tušíš, že když dojde na čísla, pánové si rádi přidávají… Pokusím se ale být upřímný, co vím, zatím se prodalo asi pět set výtisků, což je poměrně dost na to, že se kniha doposud prodávala přes prázdniny, kdy lidé moc knihy nekupují. Uvidíme, jak to půjde teď.
Jaké jsou ohlasy na Kryštofa z tvého okolí?
Ohlasy z blízkého okolí autora bývají vždycky dobré. Mám radost z kladných ohlasů u lidí, od kterých bych to například vůbec nečekal. Kritiky jsou také dobré, například u vás na NeKultuře dostala kniha 80 % stejně jako třeba na novinkách.cz. A dost mě překvapilo, že dostávám ohlasy i od lidí, které neznám. Občas si mě vyhledají přes stránky, jedna paní mi dokonce poděkovala, že díky Kryštofovu Vzdušnému zámku, který četla spolu se svými dvěma syny, cítí, že k sobě všichni tři opět našli cestu. A vzápětí mě hned poprosila o rozhovor, jelikož to byla šéfredaktorka nějakého rodinného portálu.
A který tě potěšil nejvíc?
Tak to vím stoprocentně. E-mail malého kluka, který knihu i mě neskutečně vychválil a dožadoval se doplňujících informací o tom, jak kniha vznikala, aby o ní mohl v novém školním roce udělat referát. To pohladilo dost.
Jak se stane, že tak mladému autorovi, jako jsi ty, ilustruje knížku proslulý slovenský výtvarník Peter Uchnár? Musel sis ho hodně vydupat, anebo to šlo jako mávnutím proutku?
To byla náhoda. Já viděl jeho ilustrace poprvé na Veletrhu knihy. Ihned jsem řekl redaktorce Karolině Medkové (tehdy ještě Horynové), že on je ten jediný, kdo Kryštofa může ilustrovat. A ona mi řekla, že je dost nereálné, aby se do toho pustil, ale slíbila, že to zkusí. Peter Uchnár kupodivu souhlasil, jen se vydání knihy muselo kvůli němu přesunout právě na začátek léta, kdy se knihy tolik neprodávají. Ale říkal jsem si, že raději budu mít krásnou knihu s nejistou prodejností než hodně prodaných výtisků vizuálně ošklivé knihy.
A jak to vypadá s Kryštofovým mladším bratříčkem? Chystáš se na něj?
Příběhy Kryštofa by měly být trilogií. V hlavě už mám detailní příběh druhé knihy, která by se měla jmenovat Sestup Kryštofův. V Albatrosu už můj námět znají, líbí se jim. Čekám jen, jestli se povede prodat dostatek výtisků Kryštofova Vzdušného zámku, a jestli ano, ihned se na pokračování vrhnu. Troufám si tvrdit, že bude ještě lepší než Kryštofův Vzdušný zámek.
Každý, kdo chce něco znamenat, musí mít svůj prostor na internetu. Tudíž táži se, jak se ti líbí tvé nové stránky? Byl to tvůj záměr, anebo jsi dostal nabídku k jejich vytvoření?
Bohužel jsem nedostal žádnou nabídku, byl to záměr. Jsem hrozný puntičkář, a tak není divu, že jsem si stránky vypiplal do detailu, a jsem na ně patřičně hrdý. Pochopil jsem totiž, že je nutné někam směřovat ty nejaktuálnější informace o své tvorbě. Potřebuju místo, kde se mohu prezentovat a kde na mě čtenáři mohou najít kontakt pro případně zpětné reakce, kterých se mi právě díky stránkám www.karpianus.cz dostává.
Už sis prošel celou promosérií – křty, focení, rozhovory. Jaký máš z toho pocit? Zalíbilo se ti býti celebritou, nebo se těšíš, až si doma vklouzneš do tepláků a budeš mít od všeho pokoj?
Tento rozhovor píšu doma v půl druhé ráno a na sobě mám tepláky a pruhované tričko, takže ono to nebude zas tak horké… Navíc, jako redaktor portálu nova.cz občas dělám rozhovory s celebritami, a když vidím celou tu frašku a pozlátko kolem, a nikoliv jen ten výsledný produkt, jsem rád, že do toho nejsem zatažený. Na jednu stranu je hrozně příjemné dávat rozhovory s vědomím, že někoho opravdu zajímá, co si myslím. Několikrát mě ale napadlo, že spisovatelovou největší zbraní je vlastně to, že ho nikdo nezná. Všude se dostane, nikdo ho nepodezírá a on se může v klidu nechat inspirovat. Už se těším, až se takhle zase zavrtám do nějakého inspirativního prostředí nebo kolektivu, který začnu vysávat.
A otázka na závěr. Na co se můžeme těšit, co teď chystáš?
Někdy na jaře by měla vyjít má novela pro dospělé s názvem ProDělej. Na ní teď bude určitě ještě dost práce… A když k tomu připočtu povídkový román Intr, o kterém jsem se již zmínil, a vánoční divadelní hru pro děti s názvem Tadeášovy Vánoce, kterou chci trochu přepsat, mám minimálně do konce roku dost práce. S Albatrosem teď ale jednám o exkluzivním kontraktu na pět let, poslal jsem jim své náměty a zjistil jsem, že mám minimálně na tři roky vystaráno.
Související:
Ukázka
z knihy Kryštofův Vzdušný zámek
Recenze
Kryštofova Vzdušného zámku
Pozvánka
na křest Kryštofova Vzdušného zámku
Rozhovor
s Ladislavem Karpianusem
Stránky Ladislava Karpianuse