Strana 44 - výtvarné umění-pozvánka

Do 7. března můžete v rámci festivalu Mene Tekel zdarma zhlédnout v křížové chodbě Karolina výstavu Řekni ďáblovi ne. Jedním z hlavních záměrů Mene Tekel je iniciovat mladou generaci k vyjádření vlastního názoru na mravní otázky lidské existence. Letošní projekt spolupráce studentů, kteří se svými díly přihlásili k tématu Umění v nesvobodě, zaštítil prorektor pro studijní záležitosti AVU v Praze prof. Vladimír Kokolia. Návštěvníci výstavy v křížové chodbě Karolina budou moci posoudit, jak posluchači AVU vnímají a tvůrčím způsobem reflektují otázky moci, manipulace, odcizení, oběti, symbolu či paměti.

Do 28. dubna můžete ve sklepní galerii Maďarského institutu vidět výstavu Miklóse Szütse s názvem Horizont (abstraktní akvarely). Jeho nejnovější akvarely abstraktních krajin jsou namalované se značnou energií. Jsou složené jen z několika málo barev, ale právě proto vytvářejí jedinečnou barevnou kompozici. Náhle se zjeví vodorovná čára, která se táhne napříč celým obrazem. Ta značí horizont. Vidíme krajinu, místo setkání nebe a země, setkání nebe s vodní hladinou. Nová nebesa, nová země – jak hlásá prorok Jeremiáš. A z této jediné čáry, možná snad ještě z její jemné siluety, vyvstává příroda.

Jen velmi vážným zájemcům z řad umělců a sběratelů bude zhruba do 30. dubna po předběžné telefonické domluvě umožněna návštěva výstavy Evy Sakuma v sídle advokátní kanceláře PRK Partners. Eva Sakuma vystudovala v Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby profesorky Adély Matasové na VŠUP v Praze. Během studií též absolvovala stáž na fakultě krásných umění ve španělské Granadě. Věnuje se malbě, do níž však neváhá důvtipně zapojit i materiály jako plastové trubičky nebo rýži. V poslední době však používá výhradně propracovanou malířskou techniku vyžadující trpělivost a soustředění, které, jak umělkyně sama říká, pro ni představují příjemnou meditaci. Výsledný obraz vlastně vytváří pomocí dvou vrstev – zatímco první tvoří víceméně klasicky namalovaný podklad (například krajina), druhou pak maluje pomocí téměř pointilistické, opticky efektní „sítě“ bílých teček, pomocí níž dodává dílu další estetickou i duchovní dimenzi a zároveň plasticitu.

Do 15. března můžete v Galerii Michal's collection zhlédnout výstavu soch a objektů Markéty Korečkové a Jána Macka s názvem Rodina není základ státu. Markéta Korečková patří mezi české sochařky střední generace propojující ve své tvorbě dva principy – mužský a ženský. Pomocí zástupných symbolů sleduje jejich odlišnosti, vzájemnou neslučitelnost i jejich prolínání. Skulptury zosobňují tělesnost prostoupenou pomocí výrazně stylizované modelace duchovním prostorem. Sochařka sleduje střetání obou výše popsaných principů nejen v rovině sexuality, ale především zironizovaným poukazováním na vypjaté vztahové situace. Za ironickou rovinou nastupují další významy, kdy autorka sleduje samotnou podstatu vztahů a odlišností mezi povahou mužské a ženské přirozenosti. Ján Macko tvoří objekty simulující lidi stažené z kůže, které vzbudily kontroverzní reakce už na pražské AVU. Ztvárnil člověka staženého z kůže jako předložku, což sám vnímal jako šok nad ztrátou veškeré humanity během holocaustu. Svým profesorem Karlem Neprašem byl sice navržen na cenu ateliéru, ale klauzurní komise naopak navrhla jeho vyloučení ze školy za „cynismus“.

Do 19. března bude v Klubovně 2. patro otevřena výstava tří výtvarnic nazvaná New trinitas. Vystavuje zde Alžběta Říhová, Magdaléna Peševa a Ludmila Smejkalová. Magdaléna Peševa se věnuje především monumentální malbě, kresbě v interiéru a exteriéru, malbě závěsných obrazů a ilustraci. Formálně jsou její práce inspirované street artem, komixem, symbolismem, surrealismem. Ludmila Smejkalová je vizuální umělkyně, která pracuje se svou deníkovou kresbou, se symboly ženskosti/feminity, s texturou a vzory látky oděvu, s designem potisku vlastní látky. Jejími vyjadřovacími prostředky jsou ruční sítotisk, malba a Gaivota (vlastní fashion design). Obsahem Lídiných kreseb jsou především ženské postavy v kombinaci s textem. Tyto postavy ztělesňují emoce a myšlenkové procesy týkající se jejího vnitřního konfliktu s vnějším světem, konfliktu představ, iluzí a ideálů s každodenní realitou života. Alžběta Říhová se zabývá abstrahovanými perspektivními kompozicemi z geometrických těles, v nichž uplatňuje dekonstruktivistické principy.

Jenom do 10. března můžete v Galerii u Betlémské kaple vidět výstavu koláží a grafik Jánuše Kubíčka s názvem Sexuální objekt podle mého vkusu. Výstava erotických koláží odkrývá dosud méně známou polohu tvorby tohoto autora. Výstava je pořádána k 20. výročí umělcova úmrtí. Malíř a grafik Jánuš Kubíček žil v letech 1921 až 1993. Díky svému otci sochaři Josefu Kubíčkovi byl odmalička obklopen moderním uměním a ovšem také jeho tvůrci. Jeho první samostatnou výstavu kreseb, obrazů a dřevěných totemů uspořádal Jiří Mahen v roce 1934. Tehdy nebylo Kubíčkovi ještě ani třináct let. Celý život se vášnivě zabýval nejrůznějšími výtvarnými technikami.

Do 21. března můžete v Galerii Petr Novotný zhlédnout první letošní výstavu Krištofa Kintery s názvem Vidiny. Krištof Kintera je znám především jako tvůrce soch a objektů. Vedle nich paralelně vytváří kresby, většinou pojaté netradiční kresebnou technikou a materiály. Právě na tuto část jeho tvorby je převážně zaměřena tato výstava. Po kresbách, vytvářených sprejem, pracuje od roku 2009 na kresbách z litého polyuretanu, které letos nově přecházejí ve více trojrozměrné práce. Více prostorové jsou též kresby s použitím skleněných ozdobných baněk.