Strana 45 - film-recenze

Negativní nálada se po světě díky médiím a spojeným finančním trhům šíří rychleji a rychleji. Lidé upadají do depresí a mají potřebu se zabít. Chuť žít se jakoby vytrácí. Avšak režisér Jason Reitman ji, alespoň na malou chvilku, navrací, a to ve formě těhotné šestnáctileté dívčiny jménem Juno.

Dějiny Británie byly mezi filmaři vždy oblíbené a mezi ty absolutně nejpropíranější patří bezesporu Jindřich VIII. a jeho ženy se svými tragickými konci. V režii debutanta Justina Chadwicka teď přichází na plátna příběh sester Boleynových, jejich největších vzestupů i nejkrutějších pádů.

...neodtrhujte oči od monitoru před sebou. Pakliže tak učiníte, riskujete, že vám unikne důležitá zpráva adresovaná všem zdejším filmovým fanouškům. Režisér D. J. Caruso, herec Shia LaBeouf a producent Steven Spielberg se po úspěšném snímku Disturbia rozhodli znovu spojit své síly a jimi natočený thriller Oko dravce právě míří do českých kin. Čtěte dále! Varování: neuposlechnutí příkazu nebude tolerováno – viz motto filmu „chceš žít, tak poslouchej“...

Čeští diváci budou moci zanedlouho uvítat dánský snímek Ukrutně šťastni – a to již podruhé. Film byl totiž promítán na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, odkud si za něj režisér Henrik Ruben Genz (*1959) odnesl nejvyšší ocenění – Křišťálový glóbus. A spolu s ním možná i pocit, že mu "jeho Češi rozumějí", neboť film Ukrutně šťastni u nás bude nyní uveden ve světové premiéře!

Mluvit o Rusku a jemu podřízených zemích se zdá být zbytečné. Lidé se nad ruskými tragédiemi a podivnostmi pozastaví, zhrozí se, někdy si popláčou, většinou zanadávají na Kreml a na nejvýše postaveného Rusa a… tím to skončí. Dál se neděje nic. Naštěstí ne všichni jsou sdělováním informací o Rusku znechuceni a pokračují ve snaze něco změnit. Andrej Někrasov se od počátku své filmové a divadelní kariéry zabýval řešením ruské otázky a nebezpečné tematiky se nezalekl ani po smrti Anny Politkovské a Alexandra Litviněnka. Právě oni a další trpící či zavraždění byli tím, co donutilo Někrasova natočit jeho nejnovější dokumentární film – Kauza Litviněnko (2007).

Taky jste někdy zkoušeli podat žádost o grant na svůj naprosto neotřelý projekt, který by světu konečně ukázal nějaký ten neotřelý nápad a přinesl svěží závan do zapšklých českých kulturních vod? Taky jste neuspěli, jako většina těch schopných, co by peníze doopravdy investovala do projektu, namísto své peněženky? Je to k vzteku, ale opravdoví nadšení tvůrci u nás nedostávají ani vindru. Ale ne všichni hážou flintu do žita. Naopak, Petr Smělík s Petrem Hastíkem ve svém absolutně nezávislém (na jakýchkoliv financích beztak prošustrovaných „národními“ umělci a uměleckými podnikateli) filmu provádějí s flintou kde co, jenom ne hod do žita...

Každý ho pociťujeme, ne všichni o něm mluví nahlas, ne každý si ho přiznává, Jarek Nohavica o něm zpívá a všichni ho známe. Někteří z nás strach prožívají, jiní ho mají raději s odstupem a někteří ho nemohou ani cítit. Pro ty první existuje široká škála hororové produkce napříč kulturním spektrem. Ti, co mají rádi hrůzu s odstupem, jsou bohužel často přehlíženi a častováni spíše hororovými komediemi nebo pohádkami než seriózní tvorbou. Strach(y) ze tmy to ale konečně napravují.