Strana 18 - film-recenze

Pro novátorského režiséra Zacka Snydera bylo vždy typické, že si uměl každým svým novým filmem získat neochvějnou věrnost dalších fanoušků. Svěží nadšení z tvorby žánrových sofistikovaných děl, která aspirovala na to, aby se stala kultovními, mu vycházelo s každým filmem již od Úsvitu mrtvých. Proto není divu, že jsme se (ano, i já jsem patřila do jeho armády věrných) neskonale těšili na jeho nové dílko Sucker Punch. Jaká je však skutečnost, které musíme čelit? Stejná jako peklo, se kterým bojuje hlavní hrdinka.

Pokud se letos chystáte na nějakou pěknou letní dovolenou, doporučujeme naplánovat si ji na červenec. Podle nejnovějších filmových předpovědí dojde v půli srpna ke koordinované, celosvětové invazi mimozemských potvor, při které to schytá hlavně pobřeží kolem významných středisek. Tentokrát nás nečekaná žádný kamarádšoft, naopak obě strany tvrdě narukují s armádou. Jestli dojde i na použití atomovky, není jasné, filmovým divákům to každopádně hlavu vypulíruje dokonale.

Romantické komedie v posledních letech nabraly spád, kterým započaly překotný vývoj, během něhož v žánrovém označení ztrácí význam pojem „romantická“. Přirozená reakce na diváctvo, které po sedmdesáti letech nehodlá sledovat stejné způsoby tokání. Stejně tak je to přirozená reakce Hollywoodu, který musí látku uzpůsobovat době, v níž nevinnost nahradily uvolněné mravy. Šedesátiletý režisér Ivan Reitman je z toho ale rozpačitý a film také.

Dobrodružství, které skýtají nejvyšší vrcholky hor, nejdivočejší řeky, nejzarostlejší pralesy, hluboké oceány a nejtemnější jeskyně pod povrchem země, je lákavé, prakticky uskutečnitelné a téměř vždy nebezpečné. Pro filmaře je to vděčné téma, pro které už nemusí hledat nějaký další hlubokomyslný scénář, aby se v příběhu o přežití vyřádili. Australský režisér pod patronací Jamesona Camerona nám předvádí, jaké to je, když o svůj život bojujete v jeskynním systému plnícím se vodou.

Ladislav Kerndl a Pavel Bobek hrají tak trochu sami sebe v hudebním, formálně experimentálním snímku Vlastimila Šimůnka. Výsledek je však podivný mišmaš stylů – ani dokument ani hraný film. Není tedy divu, že divák odejde z Ostrova svaté Heleny zcela jistě s velice rozpačitým dojmem.

Za socialismu varovala propaganda před lidmi v klobouku, protože se za nimi skrývali zlí kapitalisté. Po zhlédnutí nového sci-fi filmu podle literární předlohy Philipa K. Dicka se mohou milovníci klobouků bát znovu. Lidé by je mohli považovat za správce osudu, tajemné lidi z pozadí, kteří ovlivňují chod věcí. Vylité kafe, zapomenuté klíče, opožděný autobus – všechno může být jejich práce. Příběh člověka, který se vzepře nalinkovanému životu, je tak příjemně napínavý.

Snímek Králova řeč britského režiséra Toma Hoopera se stal se čtyřmi Oscary (mj. za nejlepší film a za režii) a dalšími osmi nominacemi bezkonkurenčním vítězem letošního udílení výročních cen americké Akademie filmového umění a vědy. Jak dokázal černý kůň tohoto klání předstihnout silné protivníky formátu Aronofského Černé labuti nebo The Social Network Davida Finchera? Jeho tvůrci jednoduše nabídli divákům přesyceným kinematografií atrakcí pravdivý lidský příběh, jehož protagonisty nadto bravurně ztvárnila plejáda hereckých hvězd.