Strana 20 - film-recenze

Nicholas Winton je více než stoletý stařík, jenž dlouhá léta ukrýval pravdu o tom, že za druhé světové války zachránil stovky dětí. Nový dokument z dílny Matěje Mináče, „experta na wintonovskou tematiku“, dojme i cyniky s kamenným srdcem a nabízí chronologické převyprávění událostí, které vyústily v to, že dnes na zemi žije přes pět tisíc lidí, kteří se považují za Nickyho rodinu – děti a vnuci přeživších a ti, kteří po světě konají po jeho vzoru dobro.

Oscarový režisér, který natočil zábavný thriller – to může vyznít jako protimluv nebo náznak nedostatku financí na bankovním kontu. Z nesourodé směsi však může čas od času vzejít něco dobrého. Tři dny ke svobodě jsou toho příkladem. I když si Paul Haggis musel vystačit dokonce s tím, že natočil dvojče jen o dva roky staršího francouzského snímku, uchoval si svůj rukopis při psaní scénáře i komponování výsledných scén, a tak může být na dílo pyšný.

Pokud jste se někdy děsili starožitných hracích skříněk, na jejichž vrcholu se do úmoru točí sádrová baletka, zotročí si vás Black Swan již v několika prvních minutách. Režisér Darren Aronofsky totiž opět nezklamal. Již od úplného začátku si nenápadně buduje prostor pro famózní finále, ve kterém všechno v pravou chvíli vybalí, aby mohl rozmixovat vaše emoce doslova na kaši.

Návštěva snímku Řetězová zpráva je pro českého diváka tak trochu sázkou do loterie. Režisér Deon Taylor i většina obsazených herců jsou totiž v našich končinách naprosto neznámá jména, proklamovaný žánr thrilleru zase příliš široký na to, aby oslovil vyhraněnou skupinu potenciálních návštěvníků. Taková pozvánka na film nezní příliš lákavě – a ono opravdu není o co stát.

Filmová tvorba Jana Hřebejka a současně i scenáristická práce Petra Jarchovského se dá rozdělit na dvě skupiny. Do té první patří filmy reflektující moderní dějiny našeho národa. V druhé skupině, zahrnující filmy ze současnosti, roztáčí Hřebejk kolotoč vztahových a sexuálních propletenců, které bohužel k vytvoření plnohodnotného příběhu často nestačí. Jeden z mála „současných“ filmů, kde se mu kromě obvykle skvělé kamery, povětšinou přesvědčivých hereckých výkonů a padnoucího hudebního doprovodu, podařilo vytvořit i nadčasově platnou zápletku, byla Nevinnosti předcházející Kawasakiho růže. Prolnul v ní oba dva filmové tábory – tedy současnost a minulost, když vystavil současné postavy dávným křivdám.

Mike Leigh je dnes víc než jméno uznávaného britského režiséra – je to značka kvalitních hraných snímků, které však analyzují lidskou společnost s dosahem příznačným spíše pro tvorbu dokumentární. Ani jeho nejnovější snímek Další rok, zařazený do letošního ročníku Projektu 100, není v tomto ohledu výjimkou – diváci se mohou těšit na pronikavou studii lidského stáří, která však nepostrádá pravý britský humor.

Greg Jebal neměl štěstí na vlastní rodiče, ani na rodiče své manželky. Nyní se pokouší být tím nejlepším otcem a dát svým dětem dobrý domov a výchovu. Je to ale těžké, když vám za zády pořád stojí bývalý agent a tchán Jack Byrnes. V režii Paula Weitze se předvádí další pokračování ztřeštěné komedie. Do kin přichází jako poslední velký film loňského roku těsně před vánočními svátky. Mezi nejlepší filmy se však nezařadí ani v hlasování hluchoněmých.