Strana 61 - film-recenze

Film Životy těch druhých je celovečerním debutem mladého německého režiséra a scenáristy Floriana Henckel-Donnersmarcka (*1973), který se v něm obrací k nedávné východoněmecké minulosti, tedy k minulosti komunistické. Svým snímkem pak dokládá, že k tomuto období lze přistupovat i z jiné pozice nežli komediální, jak to činí mnoho současných německých filmařů – Životy těch druhých jsou čistokrevným dramatem, napínavým a tragickým, které se svou snahou o maximální autentičnost přibližuje žánru dokumentu.

Hollywoodem nezkažení a zjevně nadaní scenáristé Leigh Whannell a James Wan dostali nápad a vyždímali z něj dnes již kultovní horor Saw. Namísto vraha zde byly jen oběti vtažené do kruté hry o holý život. Jednotlivé střípky perverzní hry se postupně skládaly a sestavený puzzle odhalilo vševysvětlující finále, které rozhodně nikoho neurazilo. Přišel druhý díl a svezl se na vlně kultu svého předchůdce. Nicméně byl slabý, finále přestřelené a překvapení vycucané z prstu. Co lze tedy čekat od třetího dílu? Bude ještě horší, jak je již v Americe zvykem? Nebo si tvůrci napraví reputaci a předloží nám opět zajímavý horor, který je v něčem nový?

Letošní prosinec je měsícem skutečně štědrým – krátce po mikulášské nadílce a nedlouho před tou vánoční se mohou čeští diváci těšit na mimořádný dárek v podobě nového filmu Woody Allena Sólokapr, svěží komedie v duchu woodyallenovské tradice. Jedenasedmdesátiletý tvůrce se po delší době opět představí ve všech třech disciplínách, jež tak bravurně ovládá – režisérské, scenáristické i herecké.

Jak vytvořit pravý blockbuster? Tak především jsou nutné peníze na reklamu, ale o ty teď nejde, bavíme se o filmu, ne o marketingu. Musíme tedy najít nejlepší blockbustery za poslední dobu, okořenit to něčím, co zrovna frčí, a za stálého vaření míchat v drsňáckých hláškách a patetických pasážích. Hrozí ale nebezpečí, že pokud nebudete míchat obratně, stanou se jednotlivé scény směšné namísto dojemných, hlavní hrdinové ploší namísto propracovaných a celkový děj snímku lehce předvídatelný namísto napínavého. A přesně takhle se nám připálil první díl trilogie s názvem Eragon.

Známý klipař Michel Gondry, pracující s takovými hvězdami, jako jsou Chemical Brothers, Björk, Beck, Daft Punk, Rolling Stones či mnoha dalšími, se pustil do svého nového celovečerního snímku. A co z toho vzniklo? Snad by se na začátek slušelo říct, že slibný název Nauka o snech může nejednoho diváka opravdu zklamat. Ve srovnání s ostatními snímky tohoto roku je Nauka o snech poměrně zajímavý, vizuálními orgiemi neskutečně prodchnutý film. Ve srovnání s Gondrym samým ale jde o ubohý plagiát, jehož příběh je na úkor vizuálna natolik okleštěn, že se nebezpečně podobá dalšímu z jeho klipů, tentokráte 105 minutovému.

Papundekl a karton jsou vděčným materiálem nejen pro děti. Ve svém novém snímku přichází Michel Gondry, veleslavný klipař a tvůrce reklamních spotů, přesvědčit dospělé publikum, že i oni si můžou hrát jako děti každých pět minut na něco jiného. Jak tedy vypadá takový papundeklový film?

Shakespeare dostával v posledních letech zabrat. Každý tvůrce se z něj snažil vyždímat něco nového a navlékl nebohého dramatika do nových šatů, kterými se povětšinou pokusil hru aktualizovat, případně degradovat na efektní podívanou.