Strana 4 - film-recenze

Poslední tvůrčí počin slavného režiséra Stevena Spielberga se nedočkal příliš mnoha pozitivních reakcí. Posbíral sice šest oscarových nominací (většinu v technických kategoriích), ale žádnou z nich ve zlatou sošku neproměnil. Snímku se nejvíce vyčítá jeho okázalá kýčovitost a citová manipulace s diváky. Vyskytla se ovšem i menší skupinka recenzentů, jež si Válečného koně pochvaluje a tvrdí, že negativní přístup k Spielbergově novince pouze zavání jejím nepochopením, neboť je to dílo, které svým stylem upomíná na klasické hollywoodské filmy, a zároveň výtvor s poměrně odvážnou strukturou vyprávění.

Mezi vlky patří k filmům, které tak trochu matou svojí reklamní kampaní. Skrze svoji plakátovou a především trailerovou propagaci totiž naznačuje, že se jedná o velmi akční podívanou, v níž se parta drsných chlápků snaží přežít střet s nehostinnou aljašskou krajinou a rozzuřenými vlky, jimž musí čelit po havárii letadla. Přihlédneme-li navíc ke jménu režiséra Joea Carnahana (tvůrce nového A-Teamu) a hlavní herecké hvězdy Liama Neesona, na stará kolena etablované akční ikony (96 hodin), měli bychom si výchozí premisu o žánru této novinky potvrdit. Mezi vlky ale nakonec vypadá docela jinak, než jak slibovala jeho kampaň, byť základní nastínění děje nikterak nelhalo.

Nový horor Žena v černém může diváka poněkud mást. V hlavní roli se objevil Daniel Radcliffe, kterému ještě asi chvilku potrvá, než se z Harryho Pottera stane hercem více rovin. Snímek vstupuje do kin s na horor neobvykle nízkým ratingem, do 12 let nepřístupný a v multiplexech je uváděn jako dětské představení v malých sálech a za doprovodu upoutávek na nové pohádky. Zároveň je Žena v černém dílem Jamese Watkinsona, jehož Jezero smrti (2008) dětským představením rozhodně nebylo, leda byste své robě chtěli navždy umlčet. Tak jak to s tou Ženou v černém vlastně je? Je to horor pro dospělé, nebo milý bubák pod postel?

Oscaři jsou za námi, zvítězil černobílý a němý The Artist, v technických kategoriích převažoval Hugo a jeho velký objev. Nyní je potřeba se plně soustředit na rok 2012. Připomínkou toho loňského je ještě Železná lady a Musíme si promluvit o Kevinovi, ale John Carter a Hněv Titánů přinesou první dva pořádné letošní blockbustery. Na své si přijdou ale i ti, co vyhledávají alternativní evropské tituly či uslzenou romantiku, a český film uvede na scénu seriálovou adaptaci.

Nahota, masturbace, prázdnota, porno, nevěra, deprese a smrt. Stud je v pořadí druhým celovečerním snímkem oceňovaného Stevena McQueena. Stejně jako v předešlém Hladu (2008) nebude nic zakrývat. A stejně jako v předešlém Hladu dá možnost hercům zahrát si svou životní roli.

George Clooney je v USA poměrně dobře známý vysokou mírou společenské a politické angažovanosti (např. ve válečném konfliktu v súdánském Dárfúru). Clooneyho zanícení pro témata veřejného života se odráží i v některých jeho filmech, nejvíce pak asi ve vlastním režijním počinu Dobrou noc a hodně štěstí (2005), vyprávějícím o krušné éře mccarthismu. Politickým tématem se zabývá i jeho poslední dílo Den zrady, pod nímž je tento šarmantní chlapík opět podepsán jako režisér (a jeden ze scenáristů).

Íránská kinematografie si získává fanoušky převážně na mezinárodních filmových festivalech. Do širší distribuce se obvykle nedostává. Z úzkého festivalového záběru se ovšem nyní podařilo vystoupit dramatu, v němž režisér a scenárista v jedné osobě Asghar Farhadi dokázal pravdivě zobrazit současný Írán a zároveň oslovit mezinárodní publikum nadčasovým tématem manželského vztahu. A nejedná se o jen tak nějaké drama. Obdiv a ovace získal Rozchod Nadera a Simin na Berlinale, kde je proměnil ve Zlatého medvěda a oba protagonisty v držitele hlavní ceny a stal se kandidátem na Oscara za cizojazyčný film.