Strana 9 - film-recenze

Belgický komiksový hrdina je v Evropě i u nás mnohem známější než za mořem. Přesto právě z Hollywoodu přichází nová adaptace Hergého Tintina. Ujal se jí mistr dobrodružných spektáklů Steven Spielberg a přináší další revoluční podívanou srovnatelnou s Avatarem. Těšit se můžete i z toho, že evropská data premiéry předcházejí Ameriku skoro o dva měsíce. Tam Tintina dostanou až pod vánoční stromeček.

Některé slavné romány se adaptují cyklicky již od počátku dějin kinematografie. Každá generace diváků tak získává možnost konfrontace s aktuální vizí tvůrců, kteří dostali šanci danou látku nově zpracovat. Jejich díla jsou tedy vystavěna spíše porovnání s nějakou kanonickou filmovou verzí, protože velká část publika se s její literární podobou nikdy nesetkala. V případě Dumasových Tří mušketýrů se za ni bezpochyby považuje Lesterův slavný snímek z roku 1973, byť mezi oblíbené patří i ten francouzsko-italský z počátku šedesátých let.

Byla to ptačí chřipka, byla to prasečí chřipka nebo SARS. Ohrožení lidstva z řad mikroskopických organismů, které možná mohly vyhubit značnou část lidstva. Kvůli neprůhledným oblastem mediálního zveličování, vládního utajování a spikleneckým výlevům si obyčejný jedinec nemůže dát dohromady obrázek o potenciálu hrozby. Steven Soderbergh se pustil do popisu situace a jde na dřeň skutečnosti.

Robert Sedláček vyslal do kin svůj čtvrtý celovečerní film. První, kterému kritika ještě před uvedením v kinech předvídala divácký úspěch. Snad díky profesionálně zpracovanému traileru nebo možná jen proto, že Sedláček je režisér, kterému fandí. Jeho zkušební projekce během Letní filmové školy v lecčem svědčila o tom, že by se přání kritiků i tvůrců mohlo skutečně naplnit; diváci obsadili sál více než půl hodiny před začátkem promítání, na ČSFD se objevily první nadšené komentáře.

Naladěni právě uplynulým festivalem Dny severu a panujícím chladným počasím, mohou se nyní čeští diváci vypravit do kina na norskou komedii Happy Happy. Celovečerní debut režisérky Anne Sewitsky, která za něj byla letos oceněna v Sundance, bude reprezentovat Norsko na příštích Oscarech a je přirovnáván k jinému norskému (a velmi povedenému) snímku Kurz negativního myšlení. Otázkou však zůstává, zda si všechny tyto pocty vůbec zaslouží…

Špionážní filmy o tajných agentech jsou ať už v knižních, nebo filmových podobách většinou tak neuvěřitelné, že málem donutí pochybovat o jejich serióznosti. Před osmi lety si tvůrčí tým kolem Rowana Atkinsona a bondovských scenáristů dovolil vyzobnout ty nejextrémnější a nejabsurdnější nápady, aby zplodil perfektní opak neomylných agentů typu Jamese Bonda. Johnny English se zrodil a nyní se vydává do kin znovu páchat neplechu ve jménu Jejího Veličenstva.

Jasan Statham se v posledních letech stal jednou z největších akčních hvězd současnosti. Ve filmu Expendables mezi důchodcovskou smetánkou testosteronových bijáků tento drsný Angličan (jakožto nejmladší člen týmu) dokonce neoficiálně přebíral korunu a žezlo od guru žánru Sylvestra Stalloneho. Je-li ovšem Statham opravdovým králem akčních snímků, pak bližší pohled na jeho nynější filmografii ukazuje, v jakém nelichotivém stavu se tento typ zábavy momentálně nachází. Novinka Elitní zabijáci toto nepříjemné tvrzení rozhodně jen tak vyvrátit nedokáže.