Strana 33 - film-recenze

Rozporuplné reakce budí v divácích kin nejnovější snímek britského režiséra Guye Ritchieho, který je pověstný svou typickou ironií a humorem z úspěšných filmů Sbal prachy a vypadni nebo Podfu©k. Pokud jde o Holmese, svůj stín Ritchie nepřekročil. Z jeho rukou vyšlo dílko značně nezralé, sloužící především zábavě než umění. To, čeho se dočkáte, je Holmesův Londýn viděný optikou počítačových her, a občas zalitujete, že dobový kontext se sebou nepřináší mohutnější výbuchy a drsnější přestřelky.

V rámci Projektu 100 se od roku 1995 v limitovaném termínu (od poloviny ledna do poloviny května) každoročně distribuují mimořádně kvalitní a oceňované filmy na plátna vybraných artových kin v celé České republice. Hlavní podstatou celé akce je jak budování nových artových kin, tak již zmíněné promítání vybraných snímků patřících do zlatého fondu české i světové kinematografie. Jedním z hlavních taháků loňského ročníku byl film Psycho, který v roce 1960 natočil neméně slavný a úspěšný americký režisér Alfred Hitchcock.

Černej Dynamit je hrdina s velkým H. Předvádí vypracované svaly, umění kung-fu ovládá dokonale a lepé děvy se s ním vrhají do postele rovnou po skupinách. Život bývalého agenta CIA naruší, když mu neznámí parchanti rozstřílejí bráchu na cucky, a na ulicích i po dětských domovech se začne nebezpečně rychle šířit smrtící droga. Je na čase vydat se do boje s nepřítelem. Podaří se Černýmu Dynamitovi odhalit vraha? A jakou roli v tom bude hrát Anakonda – likér, který vás donutí dělat „óóó“?

Vítejte na špinavém předměstí, přímo uprostřed komplikovaného procesu přerodu dítěte v dospělou bytost… už zase! Snímek Fish tank režisérky Andrey Arnold, jedna z vlajkových lodí letošní filmové flotily Projektu 100, nás skutečně na první pohled zve na dobře známá stará místa. Na území, kdysi už sugestivně dobývaná nejen Kenem Loachem, jehož vliv bývá v souvislostí s tvorbou režisérky Arnold zmiňován nejčastěji, ale i Robertem Bressonem, Larry Clarkem či Gusem van Santem, ze zjevných inspirací samozřejmě nelze nezmínit ani Truffautovo opus magnum Nikdo mne nemá rád.

Večeru iShorts s titulem FAMU vs. FAMO II. v Biu Oko jsem se zúčastnil v podstatě náhodou. Stejně jako já měla i celá akce v Oku premiéru, neboť dříve projekce probíhaly ve Slovanském domě. Den před pořádáním jsem narazil na pár plakátů, tak jsem se rozhodl, že pro jednou zanevřu na „klasické“ filmy v „klasických“ kinech. Žádné dlouhodobé přípravy, žádná přehnaná očekávání, žádné zjišťování podrobností o celé akci, jen chuť příjemně utratit čas i peníze. Případně jakkoli utratit čas a peníze.

Po několika posledních filmech se snižující se kvalitou natočil Jan Hřebejk své možná nejzajímavější a umělecky i výpovědní hodnotou nejzásadnější dílo. Jako obvykle natáčel podle scénáře Petra Jarchovského, jehož dílo vyhrálo minulý rok hlavní cenu Sazky za nejlepší nerealizovaný scénář a kterým potvrdil svou pozici prvotřídního autora. Jak už to u dvojice Hřebejk – Jarchovský bývá, děj se točí kolem celého souboru postav.

Již potřetí za poslední měsíc jde do kin nadějný český celovečerní debut autorského filmaře. Jaroslav Fuit, režírující dosud televizní seriály, se pustil do detailní analýzy vztahu dohnaného do krajnosti až masochistické, který se jeho protagonisté (Michal a Veronika) rozhodnou řešit na vysněné dovolené. A jak se dá předpokládat, zážitek to bude přímo katastrofální…