Strana 25 - film-recenze

Na letošní Letní filmové škole jsem objevil nejedno filmové překvapení. Mezi ně s klidným srdcem řadím velmi povedený francouzský animák Panika v městečku, který navazuje na stejnojmenný seriál. Bohužel, v ČR tento seriál nikdy neběžel. Ale snadno ho najdete na internetu, a to i v anglické verzi. Film sice českou distribucí proběhl, ale bez nějaké větší divácké odezvy. O co se vlastně jedná?

Trvalo dlouhých 50 let, než si skvělého scénáře Jacquese Tatiho někdo všiml a rozhodl se ho převést na plátna kin. Nelehkého úkolu se chopil talentovaný režisér animovaných filmů Sylvain Chomet (na Oskara animovaný za snímek Trio z Bellevile). Dalších 7 let trvala práce na samotném filmu. A tak konečně můžeme na vlastní kůži prožít fascinující příběh Iluzionisty a jeho mladičké obdivovatelky Alice. Jedním dechem dodávám, že se opět jedná o výborný animovaný film.

Do kin před několika měsíci vstoupil nový český dokument od svérázné dvojice režisérů Víta Klusáka a Filipa Remundy (kontroverzní Český sen). Jak si tito umělci vedli tentokrát? Dostáli svému jménu a pustili se opět na tenký led jménem česká hloupost a naivita? Jak kritizovali „čecháčství“ tentokrát? Zaměřili se na téma výstavby amerického radaru na našem území. Téma je to lákavé a skýtá velký potenciál. Co za neplechu si na nás tito bezskrupulózní tvůrci připravili?

„Přijímej s prostotou všechno, co se ti přihodí.“ Slova středověkého rabína Rašiho výstižně ilustrují nový snímek bratří Coenů, jehož hlavní hrdina připomíná svým nešťastným osudem biblickou postavu Bohem těžce zkoušeného Joba. Uznávané režisérské duo hledalo inspiraci ve vlastním dětství a situovalo děj svého filmu do prostředí židovské komunity v Minnesotě šedesátých let. Seriózní muž se na rozdíl od většiny jejich předchozích titulů obešel bez velkých hereckých hvězd, ovšem typické znaky jako černý humor a překračování hranic filmových žánrů zůstaly.

Spolu s několika filmovými nadšenci vystupuji z narvaného autobusu na nádraží v Uherském Hradišti. Nebe se na nás šklebí, jemně mží. Počasí se moc nevyvedlo, ale to je stejně jedno. Vždyť několik následujících dní stejně strávíme v přítmí kinosálů. 36. letní filmová škola začíná! Poté co jsem si zařídil ubytování, akreditaci a podobné nezbytnosti, vyrazil jsem přece jen vstříc městu. Musím uznat, že Uherské Hradiště je velmi pěkné.

Další příběh o typickém českém hloupém Honzovi, který se vydal do světa na zkušenou, aby konečně pochopil, co obnáší skutečný život. V začátcích to vůbec nemá lehké a zkazí, na co přijde, ale nakonec se na něj usměje štěstí a on téměř bez práce získá ruku krásné princezny. Typického scénáře, který se ve vodách české kinematografie vyskytuje možná až příliš často, se tentokrát ujal Zdeněk Troška. A podle toho to také dopadlo.

Nezapomeň na mě. Jak by mohl někdo zapomenout na film plný lásky, zklamání, nenávisti a lidského neštěstí? Ve filmu Remember me (česky Nezapomeň na mě) se snoubí poezie s drsnou a zcela nepoetickou realitou všedního dne. Láska je propletena s nenávistí a krátkodobé štěstí rychle střídá všudypřítomná smůla. Nezapomenete na příběh těžící především z kontrastů a lidských emocí. Nezapomenete, i kdybyste sebevíc chtěli.