Strana 59 - film-recenze

Žánr science fiction to má poslední dobou na filmovém plátně dost těžké. Nejen že je ze všech stran okupován pohádkovými fantasy nedochůdčaty, ale také byl v době svého největšího rozpuku uťat vlastní neúplnou odnoží, cyberpunkem prezentovaným v Matrixu, jenž se posléze u masového publika stal synonymem pro sci-fi. Kde tedy jsou ta zlatá léta osmdesátá a devadesátá? A může s tím právě pěkně propečené scífko Sunshine něco udělat?

Známý režisérský provokatér a manipulátor, zakladatel manifestu Dogma 95, si opět odskočil od své americké trilogie (Dogville, Manderlay a plánovaný Washington), aby stvořil „jen takový malý, legrační film“, jak o snímku Kdo je tady ředitel? sám tvrdí. Že by Lars von Trier natočil obyčejný, neinvenční snímek? Ale kdepak!

Film Krvavá hostina je příkladem toho, jak se může nezdařit původní autorský záměr, který má nadto představovat hlavní klad celého snímku. Horor označovaný distributorem za "pekelně zábavnou variaci na osvědčenou zápletku (monstrum ohrožuje nesourodou skupinu lidí daleko od civilizace)" a "pohrávající si s konvencemi tohoto žánru" totiž svým vyzněním zapadá mezi průměr podobné tvorby a rozhodně není avizovanou "pekelnou zábavou". Pod produkcí filmu, režírovaného Johnem Gulagerem, jsou mimo jiné podepsáni známí herci Matt Damon a Ben Affleck – ti stojí rovněž za vznikem soutěže pro mladé filmaře, která přivedla na svět i Krvavou hostinu (vítězný snímek třetího ročníku tohoto klání).

Na stůl konečně přichází další adaptace grafických románů Franka Millera. Nedočkaví fanoušci hltali stejně jako u Sin City jeden filmový trailer za druhým (ať už originální či nikoliv) a těšili se na tento vizuální opus třetího tisíciletí. Všichni jsme ale věděli, že až celý snímek pohromadě prokáže, zda se jeho grafická elegance, na kterou nás lákal jako dítě na lízátko, nerozpadne pod tíhou nedostatečně sepnutého příběhu a kopy cool hollywoodských hlášek.

Byly to síly spojenců, kdo zachránil západní evropskou civilizaci za druhé světové války, nebo pevné hranice Rakousko-Uherska v době tureckých výbojů, či křižáci, nebo snad šťastná náhoda způsobená úmrtím posledního panovníka jednotné mongolské říše? Ale kdeže. To udatní bojovníci krále Leonida zabránili perské invazi chystající se smést z povrchu zemského řeckou antickou civilizaci, na níž si ta dnešní zakládá své kořeny. A proč? Protože THIS IS SPARTA!

Pytel s filmovými adaptacemi komiksů se už dávno roztrhnul a tu nehorázně obrovskou díru se dlouho nikdo neuráčil zalátat. Všichni mysleli, že ty největší braky ze dna pytle už dávno vypadly. Fantastická čtyřka nebo Daredevil už nějaký ten čas hnijí v hlubinách zapomnění s upomínkou na vrchol kritického výsměchu. Neradujte se předčasně, hollywoodská studia totiž uštědřují komiksovému žánru ještě jednu ránu, a není to z milosti.

V dějinách filmu se tu a tam vyskytne postava, která si časem vyslouží přídomek „kultovní“, a hned dvě takové postavy jsou spojeny se jménem Sylvester Stallone (*1946) – boxer Rocky Balboa a válečný veterán John Rambo. Stalloneho nejnovější snímek, nazvaný prostě Rocky Balboa, představuje v pořadí již šestý návrat tohoto amerického herce a režiséra s italskými kořeny k tomuto hrdinovi – byl to právě první díl Rockyho, oceněný v roce 1976 třemi Oscary (nejlepší film, režie a střih), který takřka neznámého herce s ochrnutou tváří a svalnatým tělem vynesl přes noc mezi hollywoodské hvězdy. Nyní se šedesátník Stallone coby scenárista, režisér a představitel hlavní role k sérii, mající z hlediska kvality jednotlivých dílů spíše sestupnou tendenci, opět vrací, aby za ní učinil příslovečnou tečku.