Strana 7 - film-recenze

Chipmunkové sice přicházejí v zimním měsíci, ale svým zasazením na výletní loď a tropický ostrov chtějí diváka zahřát. Přestože sněhu a mrazu jsme si letos v nížinách zatím příliš neužili, nebylo by marné strávit nějaký čas v tropech. Přinejmenším malé děti se mají na co podívat, zatímco Ježíšek pořizuje dárky. Je ale dobré mít na paměti, že vkus dítěte může být nenávratně poškozen. V Americe to poznali a na třetí Chipmunky moc nechodí.

Málokdo dnes zřejmě ví, že Mission: Impossible byl úplně původně televizní seriál ze šedesátých let, jež vyprávěl o speciálním týmu agentů, kterým byly svěřovány ty nejobtížnější mise. K jeho hlavním motivům patřily především úderná hlavní znělka a důraz na kolektivní práci špionů. Když pak v roce 1996 spatřila světlo světa první filmová adaptace, byl prvek skupinové práce silně osekán ve prospěch hlavní postavy Ethana Hunta (Tom Cruise), což později ještě více umocnil druhý díl. Trojka, obecně považovaná za nejlepší část série, ale znovu ukázala, že je možné úspěšně pracovat s původním týmovým konceptem značky Mission: Impossible.

Už jsme si patrně všichni zvykli, že každoroční vánoční nadílka obnáší i nějakou tu hollywoodskou romantickou komedii, která bývá přeslazená jako kupované cukroví a trvanlivá asi jako novoroční předsevzetí. Letos nám takový filmový dárek přistál v kinech již počátkem prosince, když se nám americký režisér a (od dob Pretty Woman) takřka klasik zmíněného žánru Garry Marshall (*1934) rozhodl popřát se značným předstihem Šťastný Nový rok – a učinil tak podobným stylem, jakým nás loni zahrnul láskou Na sv. Valentýna.

Postava Kocoura v botách je známá již stovky let z lidové pohádky, jejíž nejproslulejší verzi představili světu bratři Grimmové. Generace dnešních dětí jej však bude znát spíše ze série animovaných filmů o zeleném zlobrovi Shrekovi. V ní se tento zrzavý kocour s odzbrojujícím pohledem objevil poprvé v roce 2004 ve veleúspěšném druhém díle. Už tehdy se začalo v kuloárech šuškat o tom, že by tento šermíř (s hlasem Antonia Banderase) mohl být hlavním hrdinou vlastního příběhu. Opravdový impuls k natočení ale zřejmě přišel až s postupným poklesem tržeb (a kvalit) snímků o Shrekovi.

Rytmy Latinské Ameriky se staly vysněným návratem hollywoodského miláčka Johnnyho Deppa k jeho žhavým začátkům. Po Strachu a hnusu v Las Vegas Terryho Gilliama z roku 1998 se opět vtělil do postavy z knih amerického novináře Huntera S. Thompsona. Paradoxně Rumový deník, který právě přichází do českých kin, je návratem k počátkům i ústřední postavy novináře, který prochází Thompsonovými knihami pod různými jmény (ve Strachu a hnusu je to nezapomenutelný, halucinacemi stíhaný Raoul Duke a v Rumovém deníku zase Kemp). Zatímco ve Strachu a hnusu hrál tehdy 35letý Johnny plešatého, obtloustlého padesátníka, v Rumovém deníku se nebojí ve svých téměř 50 letech sehrát mladíka, který je ještě rozpolcený mezi ideály a zlatým teletem.

Spousta mladých se nechá zlákat na svátečně laděné animované dobrodružství se Santou Clausem jenom proto, že před samotným filmem vystoupí Justin Bieber. Ne doopravdy, ale díky přidanému 3D zobrazení je skoro na dosah. Mladý zpěvák se dočkal možnosti vytvořit vlastní cover verzi notorické vánoční koledy. Na to, o jak pokojný popěvek by mělo jít, zbytečně tlačí na pilu. Škoda, že podobný zápal nesdílejí autoři následujícího filmu.

Zběžný pohled na listopadovou nabídku premiér zaváněl téměř žalostným dojmem. A upřímně řečeno, prosinec zatím nevypadá o moc lépe. Proto bychom měli docenit každé filmové dílo, které se současné šedi a bídě kinosálů alespoň trochu vymyká. K těm několika málo výjimkám, které se vyplatí vidět na velkém plátně, patří právě novinka režiséra Bennetta Millera s názvem Moneyball. Navzdory svým nesporným kvalitám je ale pravděpodobné, že u českého publika příliš nezaboduje, protože pojednává o baseballu, tedy sportu, který tady skoro nikoho nezajímá.