výtvarné umění

Tímto článkem otevíráme na NeKultuře nepravidelný cyklus Slepé skvrny české kunsthistorie, zabývající se zapomenutými nebo méně známými českými výtvarnými umělci. Přibližně jednou měsíčně vás budeme seznamovat s výjimečnou tvorbou, která shodou okolností v dějinách českého umění zapadla. Ambicí těchto článků nebude doplňovat mezery v učebnicích, budou pouze krátkým upozorněním na umělce, na něž se nespravedlivě zapomíná. Nový cyklus zahajujeme portrétem malíře Miloslava Troupa, na jehož příkladě můžeme jednoduše demonstrovat nejčastější příčiny, které vedly ve 20. století k odsunutí hodnotného uměleckého díla na periferii zájmu.

San Francisco Museum of Modern Art uspořádalo v roce 2005 retrospektivu japonského fotografa Shomeie Tomatsua. Ta se nyní přesouvá do pražské Galerie Rudolfinum, a tak se i vy objektivem citlivého umělce můžete seznámit s atmosférou, kulturou a společenskými problémy Japonska druhé poloviny 20. století.

V Holečkově ulici, na zapadlém dvoře kousek nad Bertramkou leží patrový, industriálně vyhlížející objekt. Uvnitř sídlí FUTURA, nezisková organizace orientující se především na propagaci a prezentaci mladých českých umělců. V patrové "továrničce" v současnosti probíhá pozoruhodná výstava Chaplin Resident Fighter, zaměřená především na nejnovější projevy konceptuálního umění v ČR.

Ve Výstavní síni Mánes na Masarykově nábřeží v Praze probíhá výstava zeširoka mapující tvorbu sochařky Evy Kmentové. Deníkem díla, jak se výstava jmenuje, můžete listovat velmi dlouhou dobu, a přesto a zároveň právě proto vás bude stále něčím překvapovat.

Do Českého muzea výtvarných umění v Husově ulici se v současnosti můžete vypravit na výstavu Hory, skály, kameny. Jde o zajímavý pokus sledovat v umění, vytvořeném mezi lety 1786 až 2007 v českých zemích, vývoj zpracování jedné skupiny námětů. Prostřednictvím soch, kreseb a maleb autor výstavy Petr Štěpán nastiňuje historické proměny vztahu člověka a neživého kamene.

V Městské knihovně v Praze se do března představuje výstavní projekt opravdu kolosálních rozměrů. K vidění jsou tu stovky děl od desítek autorů, která v rovině námětu, formy nebo obojího dohromady nějakým způsobem souvisí s první expresionistickou vlnou, zasahující do českého umění přibližně v letech 1890–1914.

Vrata Domu U Zlatého prstenu zdobí dva velké panely, lákající na výstavu Návrat Théseův, jež je zaměřena na antické motivy v díle Josefa Šímy. Vstoupil jsem, zaplatil, vystoupal do druhého patra a pocítil rozčarování. Jádro vystavených pláten totiž tvoří Šímovy surrealistické obrazy ze stálé sbírky "Prstenu" (Návrat Théseův, Krajina s obeliskem…), které organizátoři pouze přesunuli z prvního patra o patro výše a opatřili nálepkou krátkodobá výstava. Již jsem brousil jazyk a cídil černé pero.