Do 24. března bude pasážová Galerie Ferdinanda Baumanna hostit výstavu Romana Havelského s názvem Jaro, léto, podzim. Na obrazech R. Havelského na první pohled zaujme rukopis, který by se dal asi nejjednodušeji definovat jako absence jakéhokoliv rukopisu. Vedle naivismu a pokusů o realismus se objevují kubistická zátiší, expresionismus, surrealismus, lyrická abstrakce, gestická malba a monotypy. Přehlídka uměleckých stylů 20. století, novodobé dějiny malířství v kostce – Picasso, Braque, Kubišta, Šíma, Rouault a celá řada dalších.

Do 30. března můžete v Galerii Liliová 8 navštívit výstavu Barbary Jagadics (sklo) a Renáty Drábkové (kresby, obrazy). R. Drábková studovala scénografii na pražské DAMU. Impulsem k volnému výtvarnému projevu se jí stal ale až pobyt v Indii, kde se začala věnovat meditaci. Byť se příklon k východním filozofiím může jevit jako poněkud módní a často povrchní záležitost, pro Drábkovou je přirozeným intimním prožitkem, který jí otevírá cestu k sebeobjevování. Maďarská rodačka B. Jagadics absolvovala UMPRUM v Praze, ateliér sklo u prof. Kopeckého. Účastnila se různých kurzů a sympozií, např. foukání a lití skla v USA.

Do 31. března bude v Prinz Prager Gallery otevřena výstava Viktora Freša s názvem Eastern Connector. Slovenský umělec Viktor Frešo vysoce zvládá postprodukci. Je totiž založená na daleko širším kontextu strategií a významů, než bývá racionálně obvyklé. Základním tématem pohybu V. Freša na scéně umění je zkoumání jeho obecných etymologických a narativních vlastností, dohledávání jeho smyslu, auratičnosti a jiskřivě počátečních tvořivých substancí, teprve poté ho zajímá strategie vlastní tvorby. V tomto smyslu je Frešo svým způsobem romantický umělec. Vzhledem ke svému nepokojnému temperamentu a výlučnému performativnímu nadání vnímá svá umělecká vystoupení jako svého druhu eventy, jako gesta, které mají svůj vybraně estetický kánon a význam, jsou však v prvé řadě událostí, akcí, performancí.

Až do 20. dubna bude v Dvorak sec Gallery otevřena výstava Jakuba Matušky aka Maskera, letošního vítěze ceny 333 Národní galerie, nazvaná Voni mu rostly z uší stromy!. J. Matuška je jedním z nejvýraznějších talentů mladé generace, kterého může veřejnost znát také pod uměleckým pseudonymem Masker. Jeho charakteristické figurky naleznete na jeho streetartových realizacích na zdech v Praze, ale i Londýně nebo New Yorku. I přes svou graffiti minulost Masker ukončil pražskou AVU v ateliéru V. Skrepla a během studia absolvoval také studijní pobyty na Cooper Union v NY a na Middlesex University v Londýně. Vizualita Maskerovy tvorby vychází z jeho streetartových figurálních realizací. Šíře jeho talentu se dále rozbíhá do fotografie, videa, instalace i do objektů. Nejpodstatnější složku Maskerovy tvorby však představuje malba.

To by se psychiatrovi stát nemělo je název černé komedie o psychiatrovi a jeho obtížném pacientovi, kterou uvede Vltava ve čtvrtek ve 20 hodin. V Pátečním večeru se pak ve 20 hodin na Vltavě setkáme s dílem a osobností Viléma Mrštíka a s rozhlasovou dramatizací jeho Pohádky máje od Dalibora Chalupy. Vltava uvede také Maryšu bratří Mrštíků, a to v sobotu ve 14 hodin, a dílu Viléma Mrštíka se věnují také nedělní Schůzky s literaturou na Vltavě ve 20 hodin. Vltava připravila na sobotní 20. hodinu přímý přenos opery Giuseppe Verdiho Aida z Metropolitní opery v New Yorku.

V tipech pro tento týden vás pozveme do Divadla Kampa na Požár v režii Jiřího Adámka. Dále také určitě stojí za návštěvu hra Arnošta Goldflama Vratká prkna v Ypsilonce. A pokud si budete chtít páteční podvečer zpříjemnit zajímavým divadelním zážitkem nejen pro děti, vyrazte do Minoru na Hon na Jednorožce.

Do 24. března bude v galerii Jiří Švestka otevřena výstava Mariny Paris s názvem Unreal space. Tato italská výtvarnice, která žije a pracuje v Římě, se ve své práci zabývá především stálostí paměti, vzpomínek a jejich fluktuací v čase a prostoru, za využití širšího spektra rozličných médií, sahajícího od kresby, přes fotografii k videu a instalaci. Paměť či vzpomínka se v tvorbě M. Paris objevuje jako východisko – reálná situace – situovaná ve vzdáleném čase, rekonstruovaném různými způsoby, nejčastěji pomocí práce s prostorem, který vlivem autorky podstupuje jemné modifikace, zaměřené na změnu běžného vnímání místa tak, aby bylo možno si vytvořit alternativní, sice iluzivní, ale stále ještě pravdivou představu.