Do 22. dubna bude v Czech Photo Gallery k vidění fotografická výstava Martina Wágnera s názvem Cesty Sibiří. Autor fotografií studuje Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Od r. 1997 se zabývá Ruskem. Fotografoval vulkanology na Kurilských ostrovech, transsibiřskou magistrálu, zapadlou pekárnu Chlebozavod, solnou studnu, dobývání zlata v Partizansku, ropné vrty na Dálném východě a podnikl mnohá další dobrodružství. Za sibiřskými pastevci sobů se vypravil v sezóně i za třeskutých mrazů. Vlastně se snaží završit vizuální esej o společenských a estetických horizontech, nad nimiž – alespoň ze středu Evropy viděno – slunce spíše vychází, než zapadá.

Do 31. března bude Galerie 1. patro hostit výstavu Evy Sakumy s názvem Prosvítání. Obrazy Evy Sakumy odrážejí realitu, již současně jako by zahalovaly do tajemna neskutečna. Ačkoli jejich náměty nám mohou být kulturně a společensky vzdálené, jsou nám přesto niterně blízké, rozechvívají v nás důvěrně známé pocity souznění i pomíjivosti. Také v případě této výstavy, jež je výsledkem tříleté práce, zůstává inspiračním zdrojem malířky současný i historický svět Japonska, kam se se svým mužem Sotou a dětmi každoročně vrací, aby zažila kvetení sakur a na fotografiích zachytila nejrůznější momenty tamního života a přírody.

Do 20. dubna bude v Galerii Laboratorio otevřena výstava obrazů Tomáše Jetely s názvem Za mnohostěnným zrcadlem. Výstava má dvě části: ve 2. patře v galerii a v přízemí vpravo v bývalé lístkárně Dopravních podniků. Autor výstavy představuje svůj nový cyklus obrazů a koláží. Plátna navazují na cyklus Knihovna z r. 2010. Malbu kombinoval s vlepováním vytržených stránek. Portréty svých čtenářů odezíral ze starých fotografií. Nejvíc přilnul k podobenkám z 19. století. Díky kazům působí portréty stejně fantasmagoricky jako momentky astrálních bytostí zachycených parafotografy na spiritistických seancích. K obrazům tentokrát malíř přistupuje „destruktivně“, jako by chtěl simulovat dezolátní stav fotografií, které ho inspirovaly. Díky gestické technice jeho koláže často expandují do prostoru a mění se tak v expresivní asambláže. S velkoformátovými malbami kontrastují drobné koláže, které skládá ze starých tiskovin a knih a jen minimálně dotváří štětcem.

Do 6. dubna bude v Zumtobel Lighting otevřena výstava Radima Václavíka s názvem Jiné domy. Společnost INTOZA ve spolupráci s firmou ZUMTOBEL vás zve na unikátní architektonickou výstavu. Dozvíte se zajímavé informace o první české kancelářské budově realizované v tzv. pasivním energetickém standardu, budově OTAZNÍK společnosti INTOZA v Ostravě. Proběhnou zde také komentované prohlídky za účasti architekta Václavíka, a to ve dnech 15. a 29. března od 17 hodin.

Do 27. dubna bude v Galerii VZP otevřena výstava výtvarné skupiny Rastr s názvem Spekula. Multimediální skupina Rastr, v níž dominuje malba, pracuje ve složení: fotograf J. Macht, malíři M. Englberth, J. Hájek a J. Kándl. Toto seskupení, které úspěšně funguje již pět let, vychází ze společného názoru odkazujícího ke klasické realistické malbě. Na výstavách Rastru dochází k zajímavé konfrontaci fotorealistických maleb tří výtvarníků se skutečnými fotkami jednoho fotografa. Doplňkem je i dílo J. Kándla, který spektrum médií rozšiřuje svými počítačovými tisky.

Do 30. března bude hostit Galerie a rámařství Nora výstavu Alice Vegrové pod názvem Moje hedvábná stezka. Autorka výstavy absolvovala Střední odbornou školu výtvarnou (tzv. Hollarku) v Praze a Lidovou konzervatoř, obor lidová a textilní tvorba. V letech 1985–90 spolupracovala s Psychoenergetickou laboratoří při VŠCHT v Praze. V r. 1991 spoluzakládala Mezinárodní léčitelské centrum, kde pracovala do r. 1994 jako terapeut v oblasti lidské psychiky a kreativity (regresní terapie, vizualizace, práce se sny, tarot aj.).
V r. 1998 jí byla udělena cena Franze Kafky za uměleckou činnost a přínos evropské kultuře.

Nový horor Žena v černém může diváka poněkud mást. V hlavní roli se objevil Daniel Radcliffe, kterému ještě asi chvilku potrvá, než se z Harryho Pottera stane hercem více rovin. Snímek vstupuje do kin s na horor neobvykle nízkým ratingem, do 12 let nepřístupný a v multiplexech je uváděn jako dětské představení v malých sálech a za doprovodu upoutávek na nové pohádky. Zároveň je Žena v černém dílem Jamese Watkinsona, jehož Jezero smrti (2008) dětským představením rozhodně nebylo, leda byste své robě chtěli navždy umlčet. Tak jak to s tou Ženou v černém vlastně je? Je to horor pro dospělé, nebo milý bubák pod postel?