Do 20. dubna můžete v Galerii A.M.180 navštívit výstavu několika performativně meditativních videí loňské absolventky AVU Johany Střížkové. Rodačka z Jablonce nad Nisou absolvovala v Praze ateliér konceptuálních tendencí u Miloše Šejna, ateliér nová média 2 u Veroniky Bromové a ateliér monumentální tvorby u Jiřího Příhody. Studovala také na Cooper Union School v USA a Střední školu reklamní tvorby Michael. Podílela se na skupinových výstavách, například v Kutné Hoře s Michalem Urešem, v AVU a Trafo galerii v Praze nebo v USA.

V rámci Žižkovské štace přivezlo Městské divadlo Zlín do Prahy mimo jiné i svou inscenaci Splašené nůžky. Na repertoáru Studia Z se nejedná o novinku, nicméně Splašené nůžky jsou velmi neotřelou divadelní hrou, která staví na divácké interakci a herecké improvizaci, a podoba jejich inscenace tak nemá šanci ustrnout ani po roce uvádění.

Do 5. května bude v galerii VŠUP otevřena výstava s názvem Androgynekologie (ženský a mužský model v dílech studentek Ateliéru tělového designu FAVU). Jedná se o dva cykly prací (Práce s modelkou a Práce s modelem), které rozvíjejí téma rozdílné objektivace a využití ženského a mužského těla pod rouškou umělecké tvorby. Vychází z klasické historické akademické situace, kdy skupina odborníků (vzdělaných a oblečených) pozoruje objekt (placený a nahý). Do konce 18. století se v této pozici objektu nacházel převážně muž, od poloviny 19. století dominuje ženský akt. Situace, se kterou pracují studenti, je významově bohatší o ten rozměr, že v roli povolaných umělců v ateliéru vystupují pouze ženy.

V povelikonočních tipech vás upozorníme na novinku Divadla ABC – komediální muzikál Bedřich Smetana: The Greatest Hits v režii uměleckého šéfa MDP Petra Svojtky. Dále pak na švédské monodrama Po Friedrikovi v podání Ivana Luptáka a v režii Petra Haška. Sobotní víkend si můžete zpříjemnit s pohybovým divadlem Veselé skoky a jejich inscenací Edgar Allan Pú: Havran v Divadle v Celetné.

Předávání literárních cen se sice v Čechách netěší takové mediální pozornosti, jako je tomu například u výročních filmových cen či u emoce vzbuzujících (a velké otazníky kladoucích) cen hudebních, ale i přesto se do povědomí čtenářů dostaly. Literárních cen není poskrovnu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Máme ceny pro začínající autory, pro básníky, pro překladatele, cenu za celoživotní přínos, ceny nesoucí jména všelijakých význačných českých literátů – osoby zainteresované (s tendencí k nesystematičnosti) se v nich mohou velmi snadno ztratit. Ovšem ne-literátům při otázce po českých literárních cenách jistě jako první na mysl vytanou právě Magnesie Litery.

Do 29. dubna bude hostit Galerie Lapidárium středoevropskou kolektivní výstavu s názvem Credo. Výstava se zabývá dialogem současnosti s tradicí v podání šesti umělců, inspirovaných vztahem archaických a mýtických témat k současnosti. Spojení individuální formy uměleckého projevu, emočního prožitku, historických asociací a reality 21. století vytváří nenápadné, avšak citelné napětí. Každý z autorů konfrontuje svým nezaměnitelným způsobem a specifickou výtvarnou formou osobní pocity a prožitky s realitou soudobého světa, hledaje božskou stopu na „tržišti možností“ a na pomezí profánní každodennosti a posvátné vznešenosti. Credo – víra umělce v umění, která vychází ze života.

Do 27. dubna bude ve Viničním altánu Gröbovka otevřena výstava fotografií Martiny Chmelové s názvem Umění překladu. Tato česká malířka a fotografka tvořící v Praze a v Amsterdamu používá speciální vlastní techniku – kombinaci lepidla, olejových a akrylových barev. Hlavním tématem jejích obrazů jsou města a jejich magická atmosféra. Je členkou mezinárodní skupiny umělců Highway Artmix. Vystavuje převážně v Nizozemí. Několik měsíců se živila tvorbou nástěnných maleb. Nyní opět tvoří v Čechách (v Praze) ve svém ateliéru, kde nejen maluje, ale i vytváří šperky a fotografuje umělecké akty a portréty.