„Když máš srdce zjihlé, když máš potíže, tak dej cihlu k cihle, těsto do díže, upeč třeba chleba, postav třeba zeď, žal se krásně vstřebá, začni s tím hned teď.“ Pánové Svěrák a Uhlíř nejsou ve své písničce daleko od pravdy. Ale my již s poněkud aktualizovaným pohledem víme, že se s cihlou dají dělat i jiné věci. Třeba ji za sto korun koupit, libovolně pomalovat či popsat, a přispět tak na rozšíření služeb pro lidi s mentálním postižením. Ale více nám o tom a o připravovaném benefičním koncertě v Rock Café poví jeden z organizátorů, Tomáš Kůs.

Poslední premiérou pozvolna končící sezony se v Dlouhé stal Polední úděl francouzského dramatika a básníka Paula Claudela. Již tento odvážný dramaturgický výběr napovídá, že se jedná o inscenaci ve všech ohledech výjimečnou, která není určena pro každého diváka. Těm, kteří přijdou, ale nabídne úžasnou podívanou, skvělé herecké výkony a neotřelou komorní lyrickou atmosféru.

I když si s námi příroda v posledních dnech pohrává, nepotrvá dlouho a už nás počasí vyláká k rybníkům, na koupaliště a do nejrůznějších akvaparků. Pokud míříte na vysněnou dovolenou k moři, jistě oceníte, že se už nemusíte vracet s bílými neopálenými pruhy od svých plavek. Konečně tu jsou plavky na opalování, které propouštějí UV paprsky a se kterými se díky tomu opálíte.

Když budete držet knihu poprvé v ruce, na přebalu uvidíte obrázek psa a zdemolovaného auta, na zadní straně si přečtete ukázku docela drsné scény. Pokud byste o románu nic dalšího nevěděli, měli byste zřejmě pocit, že se pouštíte to četby krvavého thrilleru. To by byl ale omyl. Románu Mít s kým běžet izraelského spisovatele Davida Grossmana sice nemůžeme upřít napětí, ale k thrilleru má přece jen daleko. S napínavými pasážemi totiž kombinuje motivy snad až pohádkové, a činí tak z románu lákavý text pro vyznavače různých literárních žánrů.

Finský režisér, scenárista a producent Mika Kaurismäki (*1955), starší bratr ještě věhlasnějšího filmaře Akiho Kaurismäkiho (např. Muž bez minulosti), se může pochlubit dosti pestrou filmografií – od úspěšných finských tragikomedií a dramat přes hudební dokumenty až po akční thrillery v mezinárodní koprodukci. Nyní vsadil na tradiční severský žánr černé komedie a natočil podle románu Petriho Karry rozvodovou frašku s ironickým názvem Dům košaté lásky.

Mladý superman má bráchu Alexe Pettyfera alias Johna Smithe! Buďme rádi za něho, že už se nebude na té americké střední cítit tak sám. Pro diváky s voskovými hrdiny ze vzdálené planety však nepřichází ani tak málo jako nenáročná zábava. Osvědčená produkce Michaela Baye (Texaský masakr motorovou pilou, Transformers, Pátek třináctého a další) evidentně sázela na navázání na obrovský kasovní úspěch Stmívání. Ani teenageři prahnoucí po nových vzorech však nebudou z kina odcházet uspokojeni. Můžete si říct, nepodařených filmů je v kině pořád dost. Proč je tedy Jsem číslo čtyři taková neodpustitelná zrada na divákovi?

Po Čechovových Třech sestrách se na jevišti DISKu v krátké době opět setkáváme s ruskou klasikou. Tentokrát se jedná o absolventskou inscenaci Idiota. Miroslav Krobot již podruhé vytvořil adaptaci známého Dostojevského románu přímo na míru konkrétnímu souboru (první Krobotova adaptace Idiota vznikla pro Dejvické divadlo v roce 2008), nyní 4. ročníku katedry alternativního a loutkového divadla. Idiot v DISKu působí až překvapivě mladým dojmem a vnáší do Dostojevského textu odlehčující svěží komiku. Samozřejmě pokládá také otázku, do jaké míry zachovat původní morální vyznění románu.